28 C 274/2025-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 31 575 Kč představující celkovou nesplacenou pohledávku ze spotřebitelského úvěru poskytnutého původním věřitelem žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2024, č. , hodnota, , v jejímž rámci žalovaná čerpala úvěr ve výši 25 000 Kč, splatný nejpozději dne 6. 12.2024. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, dostala se do prodlení a ke dni zesplatnění zůstala neuhrazena nejen jistina úvěru ve výši 25 000 Kč, ale též smluvní úrok vzniklý do dne splatnosti ve výši 5 750 Kč a smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě ve výši 825 Kč, tedy celkem 31 575 Kč splatných dne 6. 12. 2024. Žalobkyně se dále domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky od 7. 12. 2024, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do zaplacení. Tvrdí rovněž, že je aktivně legitimována, neboť předmětnou pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem, přičemž účinky postoupení nastaly připsáním kupní ceny dne 26. 5. 2025. Žalovaná byla k úhradě dluhu marně vyzvána jednak původním věřitelem opakovanými upomínkami, jednak žalobkyní prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025, avšak na výzvy nereagovala a ničeho neuhradila. Součástí žalobního návrhu je též požadavek na náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na 5. 2. 2026, k němuž se žádná z účastnic, žalobkyně po předchozí písemné omluvě své zástupkyně, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle S 101 odst. 3 o. s. ř.4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 19. 9. 2024 mezi společností , právnická osoba, , a.s., jako Úvěrujícím, a žalovanou jako klientem, ve znění Dodatku č. , hodnota, , stejně jako z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč, s jednorázovou splatností ke dni 19. 10. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového rozhraní úvěrujícího a podpis klienta byl nahrazen zadáním jedinečného ověřovacího SMS kódu zaslaného na mobilní telefon žalovaného.6. Z téže smlouvy dále vyplynulo, že mezi smluvními stranami byl sjednán úrok z úvěru ve výši 279,83 %, tj. 5 750 Kč.7. Z obsahu smlouvy je rovněž zřejmé, že jednorázová splátka úvěru činila 30 750 Kč při roční procentní sazbě nákladů (RPSN) ve výši 1 141,20 %.8. Z výpisu z běžného účtu u banky , Anonymizováno, , a. s. se podává, že dne 19. 9. 2024 byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, poukázána částka 25 000 Kč.9. Ze sdělení společnosti , Anonymizováno, Banka, a.s., vyžádaného soudem, soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalované, byla dne 19. 9. 2024 připsána částka 25 000 Kč, a to z bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , právnická osoba, , a.s.10. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 ve znění dodatků soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , a.s., jako postupitel, postoupila na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., mimo jiné pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně se tak ke dni účinnosti postoupení stala jejím věřitelem.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 a výzvy k úhradě z téhož dne bylo zjištěno, že původní věřitel dopisem žalovanou uvědomil, že pohledávku ve výši 34 725 Kč z výše označené úvěrové smlouvy postoupil žalobkyni a právní zástupce žalobkyně samostatným dopisem žalovanou vyzval k jejímu zaplacení a poučil jej, že v případě marného uplynutí třídenní lhůty se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.12. Jelikož si skutečnosti vyplývající z uvedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzení o provedení transakce a ze sdělení , Anonymizováno, Bank a. s. soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované jako spotřebiteli dne 19. 9. 2024 neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč s úrokem 279,83 % ročně. Tato smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle ustálené judikatury je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda byla úvěruschopnost spotřebitele řádně posouzena, a to i v případě, že žalovaný zůstává ve sporu pasivní. Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, podle něhož články 8 a 23 směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele (srov. článek v Soudních rozhledech 7-8/2025, s. 221, , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, ).18. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, a proto se zbavili možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak dosud řádně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný ke dni uzavření smlouvy úvěruschopný byl.19. Z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitel provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména že by zkoumal jeho pravidelné příjmy a výdaje na bydlení, dopravu a jiné pravidelné výdaje, jak vyžaduje § 86 odst. 2 ZoSÚ. Pouhá lustrace z registrů dlužníků, jež nadto rovněž nebyla doložena, není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostatečná.20. Podle judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 11. 2023 nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. V daném případě skutečnost, že žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr ani částečně, svědčí o jeho neschopnosti úvěr splácet již v době uzavření smlouvy.21. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.22. Jak vyplývá z ustálené judikatury, jedná se o absolutní neplatnost smlouvy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. SR 10/2023 publikované v Soudních rozhledech 10/2023, s. 311). Při výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona, ale je třeba zohlednit účel a smysl zákona, systematickou souvislost a unijní právo. Záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jakoslabší smluvní strany a posílení principu zodpovědného úvěrování. Pouze absolutní neplatnost představuje dostatečně účinnou sankci.23. Podle § 1796 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z."), kdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného a dá si nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je právní jednání neplatné.24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.25. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 11. 11. 2004 judikoval: „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“26. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dále uvedl: „Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházej