30 C 12/2026-16 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 7. 10. 2025 v tomto řízení domáhala zaplacení částky 25 705 Kč představující dle jejích tvrzení dlužnou jistinu zápůjčky a poplatek za její poskytnutí, dále zákonného úroku z prodlení od 18. 8. 2024, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a samostatně částky 6 815 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou dne 19. 7. 2024 uzavřela Smlouvu o zápůjčce, a to distančně prostřednictvím internetového portálu www., název, .cz, kde si žalovaná nejprve zobrazila nabídku žalobkyně, zvolila parametry zápůjčky v podobě výše jistiny a sjednané splatnosti a poté vyplnila elektronickou žádost. V této žádosti zadala své osobní identifikační údaje, telefonní číslo , tel. číslo, e‑mailovou adresu a před odesláním žádosti výslovně potvrdila, že se seznámila se Smlouvou o zápůjčce i Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, jejich obsahu porozuměla a souhlasila s nimi. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované prostřednictvím skenu jejího dokladu totožnosti a ověřovacích platebních transakcí v symbolické korunové hodnotě, která měla potvrdit shodu jména majitele účtu se jménem žalované. Samotná smlouva byla podle žalobních tvrzení uzavřena elektronickým podpisem ve formě PINu zaslaného žalobkyní na telefonní číslo , tel. číslo, , přičemž následné vložení PINu v rozhraní internetové stránky žalobkyně mělo představovat prostý elektronický podpis splňující požadavek písemné formy. Po uzavření smlouvy měla být žalované částka 19 400 Kč vyplacena převodem na bankovní účet, z něhož se měla hradit i ověřovací platba, a smlouva i obchodní podmínky měly být žalované zaslány na její e‑mail jako trvalý nosič dat. Žalovaná však měla podle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 324 Kč, a zbývající část dluhu nesplnila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, měl soud za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 7. 2024 za použití komunikačních prostředků na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 19 400 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit dle podmínek stanovených ve smlouvě, a to bezhotovostním převodem na účet žalobkyně.4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 19. 7. 2024 soud dále zjistil, že žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 6 305 Kč a zápůjčku i s poplatkem řádně vrátit nejpozději do 10. 8. 2024.5. Výpisem z běžného účtu žalobkyně číslo , č. účtu, soud zjistil, že dne 19.7.2024 byla na účet žalované , č. účtu, odeslána částka ve výši 19 400 Kč.6. Upomínkou ze dne 24. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení částky 26 678 Kč.7. Upomínkou ze dne 31. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení částky ve výši 27 557 Kč.8. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 7. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení částky ve výši 28 435 Kč. Takové opakované výzvy k úhradě byly vytvořeny žalobkyní rovněž ve dnech 16. 9. 2024 a 1. 10. 2024.9. Ze žádné listiny nevyplývala skutečnost, že by uvedené upomínky a opakované výzvy k úhradě byly žalované skutečně odeslány a že se také dostaly do její dispozice.10. Ze žádné listiny nevyplývala skutečnost, že by před poskytnutím zápůjčky zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované.11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 5. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 32 938 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. Podle podacího lístku měla být doporučená pošta na adresu žalované odesílána dne 23. 5. 2025.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně odeslala na účet žalované dne 19 400 Kč. Žalovaná žalobkyni zaplatila 324 Kč.13. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 19.7.2024 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle ust. § 87 odst. 1, z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.21. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědč