30 C 93/2026-16 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 16. 2. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že jako postupník nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, vůči žalované, která jako fyzická osoba – nepodnikatel uzavřela dne 15. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy jí byl bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Úvěr byl v souladu se smlouvou dne 14. 9. 2025 zesplatněn a ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 17 683 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny 14 000 Kč a smluvního úroku 3 683 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení od 15. 9. 2025 do zaplacení Žalobkyně současně tvrdila, že úvěr byl poskytován jako spotřebitelský a že žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s obchodními podmínkami. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě jejích tvrzení o příjmech a výdajích a lustrací v dostupných databázích, přičemž v případě, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru důvodným, uplatnila žalobkyně nárok alespoň z titulu bezdůvodného obohacení odpovídající částce vyplacené na bankovní účet žalované.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na webové stránce www., název, .cz, kde se zaregistrovala požádala o poskytnutí úvěru. Z písemně zachyceného dokumentu č. , hodnota, k této smlouvě soud zjistil, že žalovaná získala možnost čerpat úvěr ve výši 14 000 Kč jako revolvingový úvěr s povinností jej splácet minimální splátkou ve výši 1621Kč, vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakující se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení.4. Z písemně zachyceného dokumentu č. , hodnota, k této smlouvě soud zjistil, že datum prvního čerpání bylo 15. 5. 2025 zápůjčky úroková sazba činila 80 % ročně. Úrok byl počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Denní úrok byl stanoven roční úrokové sazby s předpokladem kalendářního roku trvajícího 365 dní. RPSN činila 117,10 % úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou.5. Z písemně zachyceného dokumentu č. , hodnota, k této smlouvě soud zjistil, že účet pro poskytnutí úvěru byl , č. účtu, .6. Výpisem z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 15. 5. 2025 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána platba 14 000 Kč.7. Upomínkou ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že minimální měsíční splátka ke dni 17. 7. 2025 byla stanovena na 2 759 Kč a byla splatná ihned.8. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 14. 8. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou, že dlužná minimální měsíční splátka ke dni 14. 8. 2025 činí 5 009 Kč a pokud by nebyla uhrazena mohl by být úvěr zesplatněn.9. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 9. 2025 nazvaného poslední možnost dohody o úhradě soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 14. 9. 2025 částka splatná k tomuto dni činila 17 952 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení této částky na bankovní účet ve výzvě uvedený. Podacím lístkem ze dne 14. 9. 2025 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil že práv ní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 23 030,04 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. Z potvrzení o podání doporučené zásilky měl soud za prokázáno, že tato zásilka byla podána poštovní přepravě dne 20. 10. 2025.11. Ze smlouvy o postoupení po uzavřené dne , datum, a jejího dodatku číslo 1 ze dne , datum, , včetně přílohy postupovaných pohledávek, kde měla pohledávka za žalovanou pořadové číslo , hodnota, měl soud za prokázáno, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována.12. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalované postoupení pohledávky a vyčíslila dlužnou částku na 18 357,04 Kč.13. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr, že žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 14 000 Kč. Nezkoumala předtím její úvěruschopnost, pouze v řízení dokládala, že má nastavené procesy, které jsou způsobilé metodicky zjistit bonitu žadatele a jsou založeny jak na dotazech žadatele ohledně jeho příjmů a výdajů tak na lustrace v databázích a dlužnických registrech. Kolik žalovaná na úhradu úvěru poskytla splátek, než byl úvěr dne 14.9.2025 zesplatněn, a v jaké výši, žalobkyně netvrdila ani se k tomuto dotazu ze strany soudu nevyjádřila.14. Soud se v průběhu řízení opakovaně zabýval otázkou, jaké plnění bylo žalovanou na úhradu poskytnutého úvěru skutečně poskytnuto. Za tímto účelem soud žalobkyni vyzval, aby konkrétně sdělila a doložila, kolik žalovaná na úhradu úvěru zaplatila, popřípadě zda a v jaké výši nebylo ze strany žalované poskytnuto žádné plnění. Na tuto výzvu však žalobkyně nijak nereagovala, a požadované údaje soudu nesdělila.15. Z obsahu žaloby samotné nelze dovodit, že by žalovaná neuhradila na poskytnutý úvěr žádné plnění. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že žalovaná neuhradil minimální splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Z toho vyplývá, že vzniklo prodlení v tomto konkrétním splátkovém období. Z tohoto tvrzení však nelze bez dalšího dovodit, že žalovaná v následujícím období žádné splátky neuhradila, ani v jakém rozsahu případně dále plnila. Soud přitom není oprávněn skutkový stav domýšlet či doplňovat vlastní úvahou, zejména jde-li o otázku výše již poskytnutého plnění, která je rozhodná pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku.16. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení za stavu, dojde-li soud k závěru, že smlouva je dle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. neplatná, jako tomu bylo v tomto případě, je přitom na žalobci, aby unesl břemeno tvrzení i důkazní nejen ohledně toho, jaké plnění bylo žalované poskytnuto, ale rovněž ohledně toho, jaké plnění žalovaná na úhradu tohoto závazku již poskytla. Bez těchto tvrzení a jejich doložení nelze určit rozsah případného bezdůvodného obohacení ( § 2991 a násl. o.z.) neboť soud nemůže vyloučit, že žalovaná určité částky uhradila, a tyto byly žalobkyní jednostranně započteny například na smluvní úroky, smluvní pokuty či jiné sankce, což je v obdobných typech sporů běžnou praxí. Takové započtení však nemůže jít k tíži žalované, pokud žalobkyně neprokáže, jaké plnění skutečně přijala a jak s ním naložila.17. Za této procesní situace, když se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila a vzdala se tak poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně rozhodných skutečností týkajících se rozsahu bezdůvodného obohacení, a proto nelze žalobkyni přiznat požadované plnění, neboť soud nemá spolehlivý skutkový podklad pro určení, jaká částka by případně měla být žalovanou vrácena. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.