26 C 37/2022-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 6 457 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad [číslo] cm3 (do [číslo] cm3), [registrační značka], [VIN kód], a že ve vztahu k tomuto automobilu nebylo v době od 31. 5. 2020 do 8. 10. 2020, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně tak na žalovaném požaduje částku 6 157 Kč (zákonný příspěvek za dobu 131 dnů, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 47 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva). K zaplacení příspěvku i poplatku jej žalobkyně vyzvala dopisem odeslaným dne 25. 11. 2020. Žalovaný však tuto svou povinnost dosud ani zčásti nesplnil, vzdor tomu, že byl k zaplacení dluhu znovu (opakovaně) vyzván žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i její zástupkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil; proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí / § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Dle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé tudíž nenařídil jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud - po skutkové stránce - za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době, tj. od 31. 5. 2020 do 8. 10. 2020 (131 dnů), provozovatelem motorového vozidla - osobního automobilu s objemem válců od [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [VIN kód], [registrační značka], přičemž ve vztahu k tomuto automobilu – ačkoliv byl evidován v registru silničních vozidel - nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. povinné ručení) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 25. 11. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za rozhodnou dobu, vypočteného z denní sazby pro osobní automobily s objemem válců v uvedeném rozmezí ve výši 47 Kč, tedy částky 6 157 Kč (131 dnů x 47 Kč) a částky 300 Kč (nákladů na uplatnění pohledávky), to vše do 60 dnů od doručení výzvy. Poté žalobkyně žalovanému zaslala ještě jednu další upomínku o zaplacení dluhu a k zaplacení jej nakonec vyzvala také zástupkyně žalobkyně a upozornila jej, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání. Žalovaný přesto žalobkyni dluh ani zčásti neuhradil. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem předmětného automobilu; naopak, žalobní tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byl automobil – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozován, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení je – pokud jde o příspěvek - v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ke dni 9. 2. 2021 (den po marném uplynutí žalobkyní určené 60 denní lhůty k zaplacení příspěvku). 5. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 457 Kč a úrok z prodlení (v zákonné sazbě 8,25 % ročně) z částky 6 157 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Protože ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, když neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátkyní daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 7. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku. 8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem předžalobní výzvy (výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou ([anonymizováno]) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva. 9. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.