21 C 104/2020-53 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu postižního práva proti žalované ve výši žalované částky, za kterou odpovídá poškozenému na vozidle [anonymizováno], r.z. [anonymizováno] [rok], když tuto škodu uhradila pojišťovna, která na základě dohody s Českou kanceláří pojistitelů (dále jen„ Kancelář“) prováděla jejím jménem a na její účet likvidaci škodné události. Kancelář uhradila pojišťovně celkovou náhradu ve výši [částka], jež zahrnuje věcnou škodu, jakož i poplatek za vyřízení škodní události), z dlužné částky nebylo dosud nic uhrazeno. Žalovaná neměla v době nehody uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto povinnost k plnění přešla na žalobkyni. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, především z likvidační zprávy, záznamu o dopravní nehodě, zápisu o poškození vozidla, vyúčtování pojišťovny, kalkulace škody, výpočtu výše plnění a uplatnění nároku ČKP dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: dne [datum] [jméno] [příjmení] jako řidič poškodil zaparkované vozidlo poškozeného. Tuto škodu s ohledem na absenci povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, s odkazem na ustanovení § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., o pojištěné odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, uhradila poškozenému pojišťovna, která na základě dohody s kanceláří jejím jménem a na její účet prováděla likvidaci škodní události. Kancelář uhradila pojišťovně celkovou náhradu, tedy věcnou škodu a poplatek za vyřízení škodní události. Podle ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. vzniká Kanceláři výplatou plnění z garančního fondu právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a), b) a g), na náhradu toho co za něho plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízení případu a poskytnutím plnění poškozenému, nebo uplatnění tohoto práva. Toto plnění je speciálním postižním právem Kanceláře daným zákonem. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zákoníku má věřitel právo na úroky z prodlení v případě prodlení dlužníka ve výši stanovené prováděcím předpisem. Žalovaná tím, že provozovala vozidlo bez zákonného pojištění a tímto vozidlem byla způsobena škoda, odpovídá za škodu ve výši žalobkyní vyčíslené částky, na niž byla započtena provedená úhrada, kterou uhradil [jméno] [příjmení] (celkem částku [částka]). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nezaplacením dlužné částky do data splatnosti podle výzvy k plnění, se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku a žalobkyni vedle práva na úhradu dlužné částky vzniklo podle § 1970 téhož zákona právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky (§ 513 občanského zákoníku). Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku a náklady řízení byla stanovena v běžné lhůtě tří dnů, když soudu nebyly známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit lhůtu delší (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).