21 C 145/2020-12 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] tramvají linkou 2. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání. Ze zápisu o přepravní kontrole vystavené v den přepravy soud zjistil, že žalovaný byl v tento den kontrolován na lince hromadné dopravy, přičemž se na výzvu oprávněné osoby neprokázal platnou jízdenkou a odmítl zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Totožnost žalovaného jako cestujícího byla zjištěna z občanského průkazu, dlužnou částku žalovaný do současné doby nezaplatil, a to ani přes upomínku (předžalobní výzva) zaslanou na adresu uvedenou žalovaným při kontrole. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní. Žalovaný využil ke své přepravě prostředek hromadné přepravy osob provozovaný žalobkyní, čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. občanského zákoníku a užitím prostředku hromadné přepravy osob bez platného jízdního dokladu vznikla žalovanému povinnost zaplatit jízdné [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] za porušení právní povinnosti. Žalovaný ostatně netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, soud proto shledal, že žalovaný dluží žalobkyni částku [částka]. Nezaplacením dlužných částek do data splatnosti (den provedení přepravní kontroly), se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a žalobkyni vedle práva na úhradu dlužné částky vzniklo podle § 1970 téhož zákona právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky (§ 513 občanského zákoníku). Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud uzavírá, že žalobkyni se podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě a její nárok je důvodný. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni její pohledávku, kterou soud shledal zcela po právu, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí proto plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek [částka], mimosmluvní odměna za zastupování podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, v rozsahu tří úkonů po [částka], tří režijních paušálů ke třem úkonům právní služby po [částka], tedy [částka] podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Protože advokát žalobkyně doložil kopií osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, že je plátcem této daně, je součástí nákladů řízení 21 % DPH z nákladů právního zastoupení. Celkem náklady řízení žalobkyně činí [částka] a jejich splatnost soud určil rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.). Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou částku s příslušenstvím a náklady řízení byla stanovena v běžné lhůtě tří dnů, když soudu nebyly známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit lhůtu delší (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).