6 C 239/2020-11 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s tím, že žalovaný dne [datum] cestoval pomocí hromadné dopravy provozované žalobcem (linkou [anonymizováno]), přičemž kontrolorovi žalobce se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž žalobci vznikl nárok na zaplacení jak jízdného, tak tzv. přirážky k jízdnému ve výši [částka], které dosud žalovaný neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud má za prokázané, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval hromadnou dopravou žalobce, přičemž se neprokázal kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil z příslušného hlášení o porušení tarifních přepravních podmínek žalobce, která byla podepsána žalovaným a pověřeným pracovníkem žalobce. Dále vzal soud za prokázané, že v případě, že cestující, který použil veřejnou hromadnou dopravu provozovanou žalobcem, se neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné podle tarifu a přirážku ve výši [částka]. Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení částky [částka], neboť žalovaný byl přepravován pomocí hromadné dopravy provozované žalobcem a neprokázal se platným jízdním dokladem. Podle § 2550 a násl. o. z. uzavřel cestující smlouvu o přepravě již vstupem do dopravního prostředku, čímž mu současně vzniká povinnost zaplatit dopravcem stanovené jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, je cestující, který se neprokáže na vyzvání oprávněného pracovníka dopravce platnou jízdenkou, povinen zaplatit vedle stanoveného jízdného též postih ve výši stanovené přepravními podmínkami dopravce. Výše přirážky nesmí přesahovat částku [částka] (§ 37 odst. 6 tohoto zákona). Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobcem, aniž by zaplatil jízdné a při kontrole dokladů předložil platnou jízdenku. Vedle povinnosti zaplatit stanovené jízdné mu tak v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 266/1994 Sb. a prováděcích předpisů vznikla povinnost zaplatit žalobci jak jízdné ve výši [částka], tak přirážku ve výši [částka] za takovou jízdu bez platné jízdenky. Protože žalovaný tuto částku žalobci neuhradil, shledal soud podanou žalobu důvodnou a s ohledem na shora uvedené skutečnosti mu v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 nového občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 nového občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle § 2 tohoto nařízení výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu tedy náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], odměny advokáta ve výši [částka] za tři úkony právní služby po [částka] /podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném od [datum], dále z náhrady [částka] za tři režijní paušály po [částka] /podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění ve znění platném od [datum] náklady řízení pak činí částku [částka] Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.