11 C 337/2020-21 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 9 107 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně (vystupující do 16. 5. 2017 pod obchodní firmou [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 10. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních minimálních splátkách stanovených smlouvou. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Dle smlouvy se celý dluh stává bez dalšího splatným v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěrový rámec v částce 50 000 Kč. Výše prvního čerpání úvěru byla omezena částkou 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních minimálních splátkách stanovených smlouvou. Žalobkyně žalovanému částku ve výši 5 000 Kč vyplatila dne 10. 12. 2019. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Smluvní strany se dohodly, že žalovaný je povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a dále úrok ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Dále se smluvní strany dohodly na tom, že celý dluh se stává bez dalšího splatným v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný žalobkyni na dluh neuhradil ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 4. 6. 2020 upomenula žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Soud věc posoudil po právní stránce takto: <i>Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení [číslo] Sb.</i> Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr řádně a včas nesplácel. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat sjednaný úrok z úvěru, poplatek z úvěru a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud neshledal, že by se ustanovení smlouvy či obchodních podmínek příčilo dobrým mravům a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 107 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.