11 C 405/2021-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 016 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 1. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 9 816 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku 21 816 Kč v týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaný však porušil své povinnosti a úvěr řádně nesplácel, kdy se dostal do prodlení dne 26. 12. 2020. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 17 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 12. 2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 1. 11. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 12 000 Kč. Dle ustanovení smlouvy o úvěru měl žalovaný povinnost zajistit vrácení poskytnutého úvěru včetně souhrnného poplatku ve výši 9 816 Kč. Žalovaný se tedy zavázal vrátit celkem částku 21 816 Kč formou týdenních splátek ve výši 364Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 2. 2021, která byla odeslána na adresu žalovaného téhož dne, upomenula žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Soud věc po právní stránce posoudil takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení č. 351/2013 Sb. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu právnímu závěru ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že řádně a včas nehradil jednotlivé týdenní splátky úvěru. Žalovaný se tedy ocitl v prodlení se zaplacením svých peněžitých dluhů a žalobkyni proto náleží i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanoveném nařízením vlády. Žalobkyně požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení od 26. 12. 2020, tedy pouze od data předepsané splatnosti poslední splátky dle smlouvy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.