118 C 37/2020-22 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že Česká republika byla v období od [datum] do [datum] vlastníkem pozemku p. [číslo] o celkové výměře [výměra], ostatní plocha, v k. u. [příjmení] [příjmení], [list vlastnictví] vedeném u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizována dvě slova], Katastrální pracoviště Děčín (dále jen„ Pozemek“) s tím, že žalobce byl v daném období příslušný hospodařit s [příjmení] a žalovaná užívá část Pozemku o výměře [výměra] bez právního důvodu a nehradí za žalobci za užívání žádnou náhradu. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě částky [částka] se splatností [datum] za bezesmluvní užívání části Pozemku za výše uvedené období. Žalovaná však výzvu k úhradě nepřevzala a částku žalobci nezaplatila. Vlastnické právo k Pozemku bylo převedeno s účinky od [datum] na nového vlastníka. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Česká republika byla v období od [datum] do [datum] vlastníkem výše uvedené nemovitosti a právo hospodařit s touto nemovitostí měl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Žalovaná část Pozemku v období od [datum] do [datum] užívala a to jako kůlnu, posezení a oplocení. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Protože bylo v řízení prokázáno, že žalovaná pozemek užívala, aniž byl za toto užívání čekoholi zaplatila, došlo na její straně k tzv. bezdůvodnému obohacení, jehož výše odpovídá výši v daném čase a místě obvyklému nájemnému srovnatelných pozemků. A proto soud zavázal žalovanou, aby toto bezdůvodné obohacení tomu, na jehož úkor se obohatila, tedy žalobci, vydala. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Proto soud uložil procesně neúspěšné žalované zaplatit státu soudní poplatek za návrh ve výši [částka], když sazba poplatku vyplývá z položky [číslo] odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.