119 C 19/2020-61 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3 097 Kč z titulu nároku na úhradu nákladů vynaložených žalobcem na vyšetření zjišťujícím obsah alkoholu nebo jiných návykových látek včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení u žalovaného, a to dne 12.1.2020, když k odběru biologického materiálu a vyšetření byl žalovaný vyzván [stát. instituce] v souvislosti s řízením motorového vozidla. Vyšetřeními pak byla prokázána přítomnost metamfetaminu v krvi žalovaného. Za odběr a rozbor biologického materiálu vyúčtovalo zdravotnické zařízení ([anonymizována tři slova]) žalobci celkovou částku 3 057,50 Kč, která se skládá z částky 3 000 Kč za rozbor a 57,50 Kč za odběr krve. Dále žalobce vynaložil náklady na dopravu v částce 39 Kč Tyto náklady v celkové částce 3 097 Kč vyúčtoval žalobce žalovanému v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 65/2017 Sb. prostřednictvím faktury [číslo] se splatností dne 9.3.2020. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. Ve věci byl soudem vydán platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalovanému zrušen. Následně účastníci projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě žalobcem předložených listin pak soud dospěl k závěru, že žalobcem uváděné skutečnosti jsou podloženy listinnými důkazy (žádost o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení ze dne 12.1.2020, výsledkový list – toxikologické vyšetření, daňové doklady Krajské zdravotní a.s., výpis z účtu žalobce, vyúčtování nákladů na dopravu) a má tedy za prokázané, že v souvislosti s řízením motorového vozidla dne 12.1.2020 byl žalovaný vyzván [stát. instituce] k tomu, aby se podrobil odběru biologického materiálu a vyšetření za účelem zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek v krvi žalovaného. Provedeným vyšetřením byla zjištěna přítomnost metamfetaminu v krvi žalovaného v množství 85 ng/ml. Za odběr a následná vyšetření krve vyúčtovalo výše uvedené zdravotnické zařízení v žalobě uvedenou částku v celkové výši 3 057,50 Kč, která byla ze strany žalobce uhrazena. Dále žalobce doložil doklady o uskutečnění dopravy žalovaného a výši nákladů na dopravu v částce 39 Kč. Dle § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 2 prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Dle odst. 3 náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 4 pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Dle odst. 5 toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má soud za prokázané, že nárok žalobce je oprávněný, když žalovaný neprokázal, že by do současné doby dluh byť zčásti uhradil. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároků v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl ode dne po datu splatnosti daňového dokladu v prodlení. Pokud tedy žalobce požaduje úroky z prodlení od tohoto data, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 10 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Proto soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit státu soudní poplatek za návrh.