13 C 149/2021-41 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 6 584,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 28. 7. 2014 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta půjčka v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 7. 9. 2015. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 7. 2014 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 58 měsíčních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 7. 9. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 26 100 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 3. 5. 2019 a žalovaný do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni uhradil pouze částku 17 550 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni a žalovaného o tom informovala dopisem ze dne 6. 12. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2021 upomenula žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Ke dni sepisu žaloby pak žalovaný ještě uhradil celkem částku 6 000 Kč. 6. Soud věc posoudil po právní stránce takto: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení [číslo] Sb.</i> 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr řádně a včas celý nesplatil. Žalovaný tím, že nezaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 občanského zákoníku Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni a žalovaného o tom řádně informovala. Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud neshledal, že by se ustanovení smlouvy či obchodních podmínek příčilo dobrým mravům a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 584,55 Kč sestávající z částky 200 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.