13 C 173/2021-48 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 10 097,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 17. 7. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční příjem a nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 8 897,44 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 7. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu pro žalovaného a následně dne 17. 7. 2008 poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v souladu se smlouvou a dispozicemi ke smlouvě ze dne 17. 7. 2008 poskytla úvěrový rámec 5 000 Kč. Žalovaný se v dispozicích ke smlouvě zavázal mimo jiné k tomu, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 8 897,44 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 5. 4. 2019 převedla tento debetní zůstatek na nově zřízený úvěrový účet žalovaného. Z důvodu nesplácení úvěru právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dne 10. 8. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020 upomenula žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 6. Soud věc posoudil po právní stránce takto: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení č. 351/2013 Sb.</i> 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr řádně a včas celý nesplatil. Žalovaný tím, že nezaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 občanského zákoníku Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni a žalovaného o tom řádně informovala. Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud neshledal, že by se ustanovení smlouvy či obchodních podmínek příčilo dobrým mravům a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 097,44 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.