13 C 77/2021-34 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení celkem částky 15 207 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 18. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka v částce 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 66 107 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 673 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 18. 3. 2018. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 39 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 673 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena 18. 3. 2018. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 66 107 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 17,35 %. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 12. 2018 a žalovaný do okamžiku postoupení pohledávky právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 50 900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 upomenula žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Soud věc posoudil po právní stránce takto: <i>Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení [číslo] Sb.</i> Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když zápůjčku žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že zápůjčku řádně a včas celou nesplatil. Žalovaný tím, že nezaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni a žalovaného o tom řádně informovala. Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky ze zápůjčky vzniklo též právo požadovat sjednaný úrok ze zápůjčky a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud neshledal, že by se ustanovení smlouvy či obchodních podmínek příčilo dobrým mravům a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 207 Kč sestávající z částky 300 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.