14 C 49/2021-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 800 EUR. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná požádala v roce 2010 žalobkyni jako svou dlouholetou přítelkyni o zapůjčení peněžních prostředků z důvodu, že musí hradit exekuční příkaz, na základě čehož jí žalovaná zaslala peněžní prostředky. Na datu vrácení peněz se žalobkyně se žalovanou nedohodly, žalobkyně nicméně poprvé vyzvala k vrácení zapůjčené částky v roce 2012. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že k žádné půjčce nedošlo, protože nebyla řádně sjednána, částky byly poskytnuty na účet, který ona nevlastní. Dále z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení, jelikož žalobkyně dle svého tvrzení vyzvala žalovanou k vrácení půjčky v roce 2012 a tedy i kdyby nějaká pohledávka za žalovanou byla, tak je již promlčená. 3. Soud z dopisu žalované žalobkyni ze dne 26. 11. 2010 zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o zapůjčení peněžních prostředků, přičemž jako důvod uvedla, že musí zaplatit exekutorovi a zaslala i kopii exekučního příkazu [číslo jednací] ze dne 8. 10. 2010. Soud dále zjistil, že žalovaná žádala o zaslání dalších peněžních prostředků v dopisu žalobkyni ze dne 30. 1. 2011. Z výpisu ze sporožirového účtu a potvrzení o poslání platby žalobkyně na jméno [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet [jméno] [příjmení] dne 8. 12. 2010 částku 500 EUR a dne 12. 12. 2010 částku 1000 EUR. Ze zmluvy o poskytnutí požičky uzavřené dne 7. 10. 2010 mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] má soud za prokázané, že aby mohla žalobkyně žalované poskytnout peněžní prostředky, o které žalovaná žádala, tak si sama musela vzít půjčku. 4. Z úředního záznamu o podání vysvětlení, sepsaného PČR, OOP [obec] ze dne 6. 4. 2018 se podává, že žalobkyně uvedla, že se společně se žalovanou sešla a ta prý po předložení všech písemností, které žalobkyně měla, uznala dluh ve výši 2 060 EUR. Ze zápisu o trestním oznámení ze dne 5. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně chtěla na žalovanou podat na Slovensku trestní oznámení, kde uvedla, že své dlouholeté kamarádce půjčila peněžní prostředky v celkové výši 2 050 EUR na účet vnuka žalované [jméno] [příjmení], protože žalovaná účet neměla a tak požádala žalobkyni, aby peníze zaslala na uvedený účet. Z usnesení policie SR ze dne 10. 2. 2020 má soud za prokázané, že trestní oznámení bylo odmítnuto a žalobkyně byla odkázána na občansko-právní řízení. 5. Dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Dle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. 7. Dle ust. § 101 obč. zák. Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 8. Soud má z tvrzení žalobkyně za prokázané, že o vrácení zapůjčených peněžních prostředků žádala poprvé v roce 2012. K promlčení práva tedy došlo nejpozději ke dni 31. 12. 2015. Soud tak byl povinen přihlédnout k námitce žalované, a proto žalobu zamítl v plném rozsahu, aniž by dále zkoumal další tvrzené okolnosti. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu poloviny nákladů řízení v částce 5 880 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 810 Kč (1 800 EUR x 25,45 (aktuální kurz)) sestávající z částky 2 940 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, studium spisu okresního soudu, účast na jednání soudu) uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 720 Kč ve výši 2 041 Kč Celkem tedy náklady řízení byly 11 761 Kč, přičemž soud užil ust. § 150 o. s. ř. a snížil tuto částku na polovinu s ohledem na věk žalobkyně a její majetkovou situaci.