15 C 315/2020-19 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v částce [částka]. Žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku [částka] ve 13 měsíčních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celou výši úvěru dne [datum], ovšem žalovaná nehradila měsíční splátky pravidelně. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky a o postoupení pohledávky vyrozuměla žalovanou. Žalobkyně tedy po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z listinných důkazů žalobkyně (zejména z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně nedílných příloh) konstatoval, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v částce [částka]. Dle ustanovení smlouvy o úvěru měla žalovaná povinnost zajistit vrácení poskytnutého úvěru včetně úroků ve výši 25,85 % ročně, tedy celkem částky [částka]. Žalovaná se tedy zavázala vrátit celkem částku [částka] formou 13 měsíčních splátek ve výši [částka]. Splátky však nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky a o postoupení pohledávky vyrozuměla žalovanou. Předžalobní upomínkou, která byla žalované odeslána dne [datum], upomenula žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Soud věc po právní stránce posoudil takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. (dále jen„ občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení č. 351/2013 Sb. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu právnímu závěru ve věci samé: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalované poskytla, avšak žalovaná svou smluvní povinnost porušila tím, že řádně a včas nehradila jednotlivé měsíční splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni a postoupení oznámila žalované. Žalovaná se tedy ocitla v prodlení se zaplacením svých peněžitých dluhů a žalobkyni proto náleží i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanoveném nařízením vlády, a to ode dne následujícího po dni, kdy měla být žalovanou uhrazena poslední splátka úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Odměna advokáta byla soudem určena dle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku ve výši [částka]. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř..