18 C 49/2017-63 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na základě žaloby změněné se souhlasem soudu domáhala na žalované zaplacení částky 485 000 Kč s přísl. a dále částky 1 245 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byla od téhož dne zaměstnána u žalované jako dělník ve výrobě. Jako místo výkonu práce byla sjednána [územní celek]. Mzda byla sjednána ve výši 9 900 Kč měsíčně. Ke mzdě bylo možno získat prémie až do výše 100% této mzdy. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] nejméně do doby podání žaloby. Žalobkyně předložila žalované svou pracovní neschopnost. Žalovaná ukončila pracovní poměr se žalobkyní v říjnu 2016 žalobkyně má za to, že pracovní poměr stále trvá, neboť žalovaná sice ústně žalobkyni ve zkušební době sdělila, ať již do práce nechodí, avšak porušila ust. §66 odst.2 zákoníku práce vyžadující pro toto zrušení písemnou formu. Proto žádá náhradu mzdy ve výši 9 9000 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum]. Dále žádá přiznat 60% průměrné mzdy za dobu pracovní neschopnosti od [číslo] do [datum] ve výši 1 245 Kč. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybnila existenci pracovního poměru mezi účastníky v rozhodném období, sjednání zkušební doby a ni sjednanou výši mzdy. Namítla, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], nastoupila do práce [datum]. Dne [datum] nastoupila opět do pracovní neschopnosti. Do práce nastoupila [datum]. Následně odpracovala 8 dnů. Ve dnech [číslo] a [datum] nebyla přítomna v zaměstnání. Fakticky šlo o neomluvené absence. Proto se žalovaná rozhodla, že pracovní poměr skončí ve zkušební době. Dne [datum] se žalovaná dostavila na pracoviště, kde odmítla převzít listinu obsahující zrušení pracovního poměru ve zkušební době (jakož i další listiny) a opustila pracoviště. Tomuto jednání bylo přítomno několik svědků. Následně se již do zaměstnání nedostavila. Až poté doručila žalované doklad o pracovní neschopnosti za dny od [číslo] - [datum]. 3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] založen pracovní poměr. Den nástupu do zaměstnání byl též sjednán na den [datum]. Žalobkyně se zavázala pro žalovanou vykonávat práci jako dělník ve výrobě. Jako místo výkonu práce byla sjednána [územní celek]. Mzda byla sjednána ve výši 9 900 Kč měsíčně. V pracovní smlouvě byla dohodnuta zkušební doby v délce tří měsíců. Tato zjištění soud učinil z pracovní smlouvy ze dne [datum]. 4. Dále vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], nastoupila do práce [datum]. Dne [datum] nastoupila opět do pracovní neschopnosti. Do práce nastoupila [datum]. Následně odpracovala 8 dnů. Ve dnech [číslo] a [datum] nebyla přítomna v zaměstnání. Fakticky šlo o neomluvené absence. Proto se žalovaná rozhodla, že pracovní poměr skončí ve zkušební době. Tato skutková zjištění soud učinil ze shodných tvrzení účastníků (vyjma nepřítomnosti žalobkyně v zaměstnání dne [číslo] a [datum], což však žalobkyně nikterak nezpochybnila) a z listiny nadepsané jako„ Skončení pracovního poměru„ ze dne [datum] vyhotoveného žalovanou s tím, že žalovaná přistoupila ke skončení pracovního poměru ve zkušební době. 5. Pokud jde o jednání mezi účastníky dne [datum] v [obec] vzal soud za prokázáno, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] volal téhož dne žalobkyni, ať se dostaví do zaměstnání. Žalobkyně tak učinila. Jednatel se žalobkyni pokusil předat listinu obsahující rozhodnutí žalované o skončení pracovního poměru ve zkušební době, avšak bezúspěšně. Žalobkyně odmítla cokoliv převzít a podepsat, rychle odešla. Posledně uvedená zjištění soud učinil ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Všechny výpovědi byly prakticky shodné a nutno dodat, že důvěryhodné. Všichni shodně vypověděli, že se žalobkyně dostavila k jednání s jednatelem [jméno] [příjmení] a ačkoliv stáli opodál, slyšeli, jak žalobkyně a jednatel diskutovali zvýšeným hlasem a že žalobkyně říkala:„ nepodepíšu“. Poté se obrátila a rychle odešla. Svědci označili její chování za„ hrozné“, příp. za„ nevhodné“. 6. Z dalších listinných důkazů již soud nezjistil ničeho. 7. Žalobkyně nemá vůči žalované právo na náhradu mzdu ve výši 485 100 Kč s přísl. za období od [datum] do [datum]. Nemá právo na částku 1 245 Kč představující 60% náhrady mzdy za období od [datum] do [datum]. 8. V dané věci byl spor veden o to, zda došlo ze strany žalované k platnému skončení pracovního poměru jeho zrušením ve zkušební době dne [datum] či nikoliv. Podle ust. §66 odst.1 zákoníku práce (ZP) zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Podle ust.§66 odst.2 ZP pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější. Podle ust.§334 odst.1 ZP písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.., musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle ust.§334 odst.2 ZP písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Z výše uvedeného vyplývá, že pro zrušení pracovního poměru je zákoníkem práce obligatorně předepsána písemná forma. V případě jejího nedodržení jde o nicotné právní jednání. Žalovaná však písemnou formu zrušení pracovního poměru požadovanou zákonem dodržela. Zbývá posoudit, zda tato listina byla doručena v souladu s ust.§334 do vlastních rukou žalobkyně. Po provedeném dokazování je soud přesvědčen, že k tomu došlo. Jak shodně vypověděli slyšení svědci, žalobkyně odmítla převzít tuto listinu na pracovišti, kde byl učiněn pokus o její předání ze strany jednatele žalované. Odmítne-li zaměstnanec převzít listinu, kterou se mu zaměstnavatel pokusil doručit, nastává fikce doručení. Žalobkyni nelze de facto donutit k převzetí takové písemnosti, avšak postačí, že písemnost se dostane do sféry její dispozice, tj., že má objektivně možnost se s jejím obsahem seznámit. Tuto možnost žalobkyně měla. Okolnost, že jí nevyužila, nemůže jít k tíži žalované. Proto soud považuje listinu za doručenou dnem [datum]. Tento den je tak dnem skončení pracovního poměru mezi účastníky. Pokud je tedy žalobou požadováno zaplacení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] nemůže být žaloba důvodná, neboť v tomto období již pracovní poměr mezi účastníky neexistoval. Proto soud nezbylo, než žalobu zamítnout. Není důvodný ani nárok na zaplacení částky 1 245 Kč, neboť podle ust.§192 odst1 zaměstnanci nepřísluší náhrada za první tři dny neschopnosti. Navíc nelze přehlédnout, že žalobkyně doklad o pracovní neschopnosti nepředala bez zbytečného odkladu žalované, čímž porušila ust. §64 odst.1 zákona o [anonymizováno] pojištění. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Jelikož však žádné náklady řízení nepožadovala, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. 10. Výrok III. je odůvodněn ust. §140 odst.2 o.s.ř. Při vyhlášení rozsudku dne [datum] nebylo známo, jaké výše dosáhnou hotové výdaje a odměna za zastupování žalobkyni soudem ustanoveného advokáta. Proto soud postupoval podle ust. §155 odst.1 o.s.ř. rozhodl jen o základu náhrady nákladů řízení, přičemž o výši těchto nákladů bude rozhodnuto v samostatném usnesení. 11. Výrok o náhradě nákladů státu je odůvodněn ust. §148 odst.1 o.s.ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci byla žalobkyně, jinak procesně neúspěšná, osvobozena od placení soudních poplatků v plném rozsahu. Z tohoto důvodu soud nepřiznal státu právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni.