18 C 92/2021-35 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou zápůjčku v [anonymizováno] pravidelných týdenních splátkách po [anonymizována dvě slova], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas, když poslední splátka byla zaplacena [datum]. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši [částka] a poplatků ve výši [částka], zbylá část představuje příslušenství. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z toho důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně tzv. úvěruschopnost žalovaného. Obchodní zástupce požadoval pouze předložení občanského průkazu a na další údaje včetně příjmu žalovaného se neptal, nepožadoval ani nějaké listiny výši příjmu prokazující. V této souvislosti uvedl, že je dlouhodobě nezaměstnaný, pobírá toliko částečný invalidní důchod. 3. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou zápůjčku v [anonymizováno] pravidelných týdenních splátkách po [anonymizována dvě slova], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas, když poslední splátka byla zaplacena [datum]. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Ohledně majetkových a výdělkových poměrů žalovaného nebylo ve smlouvě uvedeno ničeho. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a tabulky umoření k této smlouvě. 4. Při jednání soudu dne [datum] bylo žalobkyni dáno poučení dle ust. §118a odst.1,3 o.s.ř., aby doplnila svá žalobní tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání, že byla prověřována schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku před jejím poskytnutím. Zároveň byla žalobkyně vyzvána, aby předložila soudu tzv.„ kartu splácení“, ze které by vyplynulo, jakou celkovou částku žalovaný po poskytnutí zápůjčky uhradil a kdy. V podání ze dne [datum] v reakci na soudem poskytnuté poučení žalobkyně uvedla, že zákaznická karta ani jiné doklady nebyly původním věřitelem dohledány. Soudu byla následně zaslána listina – uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne [datum], ze které vyplynulo, že žalovaný dluh ze smlouvy co do částky [částka] uznal a zavázal se k jeho úhradě ve 14 splátkách od [datum] do [datum]. Posledně uvedené zjištění soud učinil z citované listiny. 5. Pokud jde o výši částky, kterou žalovaný po poskytnutí zápůjčky uhradil, vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil v období od [datum] do [datum] částku [částka]. Částka [částka] byla zaplacena již do [datum]. Toto zjištění soud učinil z karty splátek, kterou předložil žalovaný. Zde je nutno uvést, že soud nevidí žádný důvod pochybovat o pravosti a věcné správnosti této listiny. Veškeré přijaté platby jsou označeny datem a podpisem inkasujícího pracovníka právního předchůdce žalobkyně. 6. Smlouva o zápůjčce se řídí ust. §2390 a násl. o.z. a z.č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Je zákonnou povinností věřitel, aby provedl analýzu příjmů a výdajů spotřebitele tak, aby mohl učinit závěr, zda spotřebitel bude schopen poskytnutý úvěr reálně splácet. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“. 8. Jelikož je z výše uvedených důvodů smlouva o úvěru neplatná absolutně v poměrech zákona č. 145/2010 Sb., je nutné posoudit nárok žalobkyně dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), když to, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit. Jestliže žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku [částka], jak vyplývá z žalovaným předložené karty splátek, pak žalovaný vrátil ohledně těchto finančních prostředků vše, co se mu dostalo a není povinen k dalšímu plnění. K listině obsahující uznání dluhu žalovaným ze dne [datum] soud dodává, že tato byla žalovaným podepsána v době, kdy již dluh neexistoval ani v podobě bezdůvodného obohacení, neboť, jak již bylo uvedeno výše, zanikl splněním. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý z pěti úkonů (vyjádření žalovaného k žalobě, příprava na jednání soudu, účast na jednání soudu dne [datum], příprava na jednání soudu, účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.