20 C 36/2021-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2016, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], kdy ta půjčila žalovanému částku 394 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky za poskytnutí úvěru. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2016, k úvěrovému účtu č. [bankovní účet] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 394 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku hradit pravidelnými měsíčními splátkami, což však nečinil a právní předchůdce žalobkyně tak využil svého práva a dopisem ze dne 27. 12. 2017 ukončil poskytování úvěru a zesplatnil jej. Žalovaný žalobkyni nadále dluží na jíistně částku 370 393,73 Kč. 4. Dne 12. 3. 2019 uzavřela [právnická osoba], s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalované. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 6. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, na kterou přešlo právo dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, po právu domáhá zaplacení soudně. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Jelikož se žalovaný dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení. 10. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 551,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 816 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 370 393,73 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 360 Kč ve výši 6 375,60 Kč.