21 C 137/2021-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 36 770 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 9. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 2. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě nichž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 12 000 Kč. Žalobkyně se stala věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný dluh neuhradil ani po písemné upomínce. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění podmínek ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 2. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatkem za doplňkovou službu ve výši 290 Kč. Dále uzavřeli dne 9. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Současně si strany dohodly úrokovou sazbu ve výši 23,72 % ročně. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 žalovaný žalobkyni dluží uvedené jistiny spolu s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení do zaplacení. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikovaných smluv, na základě kterých vyčerpal žalovaný shora uvedené částky, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené splátky, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupil mj. i k všeobecným obchodním podmínkám právního předchůdce žalobkyně a sazebníku poplatků, je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. Soud při právním posouzení soud dospěl k závěru, že žalobkyně se žalovaným uzavřela písemnou formou smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), které mají zároveň povahu spotřebitelského úvěru podle zák. č. 145/2010 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o.z.), neboť k uzavření smlouvy byl žalobkyní využit smluvní formulář užívaný v obchodním styku a všeobecné podmínky, aniž by měl žalovaný jako slabší strana skutečnou příležitost obsah těchto základních smluvních podmínek ovlivnit. [příjmení] 15 000 Kč a 12 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný svou povinnost vrátit zápůjčky v dohodnuté době společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně a se zákonnými úroky z prodlení podle ustanovení §§ 1968 a 1970 o.z., jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, nevrátil. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 649 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 471 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 770 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou částku s příslušenstvím byla stanovena v běžné lhůtě tří dnů, když soudu nebyly známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit lhůtu delší (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).