25 C 177/2021-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně (dále pouze žalobce) se podanou žalobou domáhá zaplacení ve výroku I tohoto rozsudku specifikované částky z titulu Smlouvy o zápůjčce vedené pod [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobce poskytnul žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit zápůjčku navýšenou o poplatek [částka] nejpozději do [datum]. Žalobce vstoupil do práv právního předchůdce žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci zůstal v průběhu celého soudního řízení nečinný. Soud za splnění podmínek postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. Soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka [částka]. Žalovaný potvrdil převzetí uvedené částky a zavázal se dluh splatit spolu s poplatkem ve výši [částka], a to do [datum]. Žalobce se stal věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], což bylo následně žalovanému oznámeno. Žalovaný neuhradil vymáhanou pohledávku ani po zaslání předžalobní upomínky. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ OZ“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva zápůjčce (§ 2390 a násl. OZ). Na základě této smlouvy byl zapůjčitel (žalobce) povinen vydlužiteli (žalovanému) přenechat zastupitelnou věc (peněžní prostředky) tak, aby ji užil podle libosti, jakož i vydlužitel (žalovaný) povinen po čase věc stejného druhu zapůjčiteli (žalobci) vrátit. V této smlouvě byly současně platným způsobem ujednány úroky (§ [číslo] odst. 1). Žalobce svou povinnost splnil řádně a včas, žalovaný však nikoliv, čímž se dnem následujícím po dni splatnosti ocitl v prodlení (§ 1968 odst. 1 věta prvá OZ). S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I). Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný procesní úspěch, přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady sestávají ze soudního poplatku [částka], z odměny za zastupování za 3 úkony po [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), ze tří režijních paušálů ke třem úkonům právní služby po [částka] podle § 14b odst. 2 AT. Protože advokát žalobce je plátcem DPH, soud mu dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i nárok na úhradu 21 % DPH z nákladů právního zastoupení. Celkem náklady řízení představují částku [částka], která je splatná v třídenní lhůtě k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).