32 C 137/2021-27 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou na základě nevráceného peněžního plnění ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO]. Soud za splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř.), rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili a věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listin. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 24. 4. 2019 žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] se společností společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), která se zavázala, že žalované poskytne peněžní prostředky do výše 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 30 dnů. Částka 3 000 Kč byla žalované téhož dne vyplacena v hotovosti. Současně se strany dohodly, že v případě prodlení žalované je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek ve výši 50 Kč za písemnou upomínku. Tato zjištění učinil soud ze smlouvy o úvěru. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na postoupení shora uvedené pohledávky, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy č. 1. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), kdy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila 3 000 Kč žalované a ta byla uvedenou částku ve sjednané době vrátit. Nejedná se o smlouvu o úvěru dle § 2390 o. z., neboť si strany neujednaly úrok ze zapůjčené částky. Za porušení smluvní povinnosti spočívající v nehrazení dohodnutých splátek je žalovaná povinna uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky v kapitalizované výši 1 329 Kč sjednanou dle § 2048 o.z., jakož i poplatek za upomínky ve výši 100 Kč. Předmětná pohledávka pak dle § 1879 o.z. byla převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 329 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby) a částky 100 Kč za předžalobní výzvu, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.