32 C 56/2021-26 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 4. 2019. Na základě dokazování provedeného při jednání dne 13. 10. 2021 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně převedla dne 1. 4. 2019 na účet žalovaného částku 3 000 Kč, která byla připsána na účet žalovaného dne 2. 4. 2019. Žalovaný částku žalobkyni nevrátil ani přes upomínku ze dne 8. 5. 2019, 22. 5. 2019 a 14. 10. 2020. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, respektive že žalovaný projevil vůli uzavřít takovou smlouvu. Na předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis žalovaného a žádný jiný důkaz žalobkyně k prokázání svého tvrzení neoznačila. Na smlouvě je sice uveden PIN kód [číslo], v řízení však nebylo prokázáno, že by tento kód umístil do smlouvy žalovaný a že by tímto vyjádřil souhlas být smlouvou vázán. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 3 000 Kč žalobkyní žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni pouze částku 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího od výzvy k plnění, neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení, přičemž ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 3 711,62 Kč včetně úroku kapitalizovanému do dne vyhlášení rozsudku, žalovaný byl naopak úspěšný co do částky 4 212,39 Kč. Žalovaný byl tedy v řízení z větší části úspěšný, proto mu náleží poměrná náhrada nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud o nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.