32 C 79/2021-37 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou podanou dne 25. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 469,81 Kč z příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ banka“) se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne 26. 6. 2020, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 58 440,81 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky umožňujícími komunikaci na dálku na webových stránkách [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zaregistroval, byl mu založen uživatelský účet, prostřednictvím kterého žalovaný požádal banku o poskytnutí úvěru. Následně pak žalovaný čerpal úvěr ve výši 58 440,81 Kč se splatností dne 26. 10. 2020. Žalovaný však vyčerpané prostředky nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi bankou a žalobkyní byla předmětná pohledávka převedena na žalobkyni. 2. Žalovaný se věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26. 6. 2020 soud zjistil, že tato není vlastnoručně podepsána žádným z účastníků smluvního vztahu. Smlouva není podepsána ani zaručeným elektronickým podpisem, v závěru smlouvy jsou pouze označeny názvy účastníků smlouvy a je zde vynechán prostor pro jejich podpis. Ze tří potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] s.r.o. ze dne 1. 7. 2020 vyplývá, že banka zaslala na účet žalovaného dne 1.7.2020 částky 7 500 Kč, 4 500 Kč a 20 000 Kč vždy s variabilním symbolem 4579359. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] s.r.o. ze dne 26. 6. 2020 vyplývá, že banka zaslala na účet žalovaného dne 26. 6. 2020 částku 8 000 Kč s variabilním symbolem 4579359. Z nedatovaného přípisu banky vyplývá, že banka vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 852,92 Kč se splatností 26. 10. 2020. 4. Ze smlouvy na opakované postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že banka a žalobkyně se dohodly na postupném prodeji pohledávek úvěrových pohledávek po splatnosti delší než 90 dnů. Ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž je součástí smlouvy, soud zjistil, že banka s žalobkyní se dohodly mj. na postoupení pohledávky za žalovaným, která byla ve smlouvě označena číslem 4293196, jménem a příjmením žalovaného, číslem dlužníka 210183347, variabilním symbolem 765440 a částkou 57 967,89 Kč. Z předžalobní výzvy pak vyplývá, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Banka dne 1. 7. 2020 zaslala žalovanému na jeho účet částku v souhrnné výši 32 000 Kč a dne 26. 6. 2020 částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku bance neuhradil ani přes upomínku banky a předžalobní výzvu žalobkyně. 6. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť na žalobkyní předložené smlouvě absentuje vlastnoruční podpis žalovaného a žalobkyně ani přes písemné poučení dle § 118 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neoznačila žádný důkaz, kterým by byl prokázán projev vůle žalovaného se žalobkyní tvrzenou smlouvu uzavřít, přičemž pouhé prokázání totožnosti zasláním kopie občanského průkazu nikterak nedokazuje, že měl žalovaný vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu. Že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru, zůstalo jen v rovině tvrzení, žalobkyně tedy v tomto rozsahu neunesla důkazní břemeno. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 40 000 Kč bankou žalovanému. Žalovaný se tedy na úkor banky bezdůvodně obohatil, když uvedenou částku nevrátil. 8. Žalobkyni se dále nepodařilo prokázat, že by se s bankou dohodla na převodu žalované pohledávky. Smlouva mezi nimi uzavřená, která má znaky smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 o.z. je totiž dle hodnocení soudu neurčitá, neboť zní nelze dovodit úmysl stran postoupit právě žalovanou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Žádné z čísel ve smlouvě uvedených totiž žalované pohledávce neodpovídá, neodpovídá ani variabilnímu symbolu uvedenému v platbách, které banka provedla ve prospěch účtu žalovaného. Ani výše částky neodpovídá tvrzené výši pohledávky v žalobě, ani skutečně zjištěné výši bezdůvodného obohacení po provedeném dokazování. Nelze tedy žádným způsobem dovodit, že ve smlouvě označená pohledávka je pohledávkou uplatněnou žalobkyní v tomto soudním řízení. Žalobkyně na podporu svého tvrzení o převodu předmětné pohledávky ani přes písemné poučení dle §118b odst. 3 o.s.ř. žádný jiný důkaz neoznačila. Soud tedy uzavírá, že ani ohledně převodu vymáhané pohledávky žalobkyně neunesla své důkazní břemeno. 9. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala svou aktivní věcnou žalobní legitimaci, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou v celém jejím rozsahu zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud o nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.