8 C 279/2021-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí, neboť tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené s původním věřitelem, společností [právnická osoba] Právní předchůdce žalobce žalovanému půjčil 9 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 15 264 Kč. Žalobce se stal věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dluh neuhradil ani po písemné upomínce. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce dne [datum] uzavřel se žalovaným pod [číslo] písemnou smlouvu o půjčce částky 9 000 Kč, přičemž žalovaný převzetí peněz potvrdil a zavázal se tuto částku žalobci vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 6 264 Kč v 53 týdenních splátkách po 288 Kč Součástí smlouvy se staly všeobecné smluvní podmínky žalobce. Žalovaný po uplynutí doby, na kterou byla smlouva sjednána, dluží na jistině a na souhrnném poplatku žalovanou částku spolu se sjednaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení, který žalobce kapitalizoval ke dni postoupení pohledávky. Svou aktivní legitimaci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek. Při právním posouzení soud vycházel z právních předpisů platných v době založení hmotněprávního nároku. Podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Soud vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o půjčce, která má zároveň povahu spotřebitelského úvěru podle zák. č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný potvrdil převzetí půjčené částky 9 000 Kč, v dohodnuté době však půjčku s dohodnutým poplatkem, který je odměnou za půjčení peněz, nevrátil. Z celkové částky 15 264 Kč dluží žalovanou částku. Žalobci vedle práva na zaplacení dlužné částky z půjčky spolu s úroky vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.) ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena jako obvyklá třídenní podle ust. § 160 odst. 1, část před středníkem, o.s.ř. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný procesní úspěch, přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, z odměny za zastupování za 3 úkony po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), ze 3 režijních paušálů ke třem úkonům právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 2 AT. Protože advokát žalobce je plátcem DPH, soud mu dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i nárok na úhradu 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení představují částku 1 489 Kč, která je splatná v obvyklé třídenní lhůtě k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).