11 C 46/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 3 000 Kč s odůvodněním, že žalobce poskytl žalované ošetření a následnou [anonymizováno] v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [nemocnice], o. z. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z dokladu [číslo] ze dne 11. 12. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalované byl vystaven doklad na částku 3 000 Kč za dopravu a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [nemocnice], o. z. Žalovaná si doklad převzala a zavázala se jej uhradit nejpozději do 7 dnů ode dne jeho vystavení. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Žalované byla prokazatelně záchytná služba poskytnuta a byla u něj prokázána přítomnost alkoholu. Žalovaná je tedy dle zákona o specifických zdravotních službách povinna uhradit poskytovateli záchytné služby náklady za poskytnutou záchytnou službu. Žalovaná byla o této povinnosti informována dne 11. 12. 2019, což stvrdila svým podpisem na dokladu [číslo] ze dne 11. 12. 2019. Datum splatnosti bylo stanoveno na 7 dnů ode dne vystavení dokladu. Žalovaná i přes upomínky žalovanou částku žalobci neuhradila. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel dle § 1970 občanského zákoníku požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud nezaplatila poplatek za hospitalizaci na záchytné stanici, ač tak měla učinit nejpozději do 19. 12. 2019, je od 20. 12. 2019 v prodlení se zaplacením svého peněžitého závazku. Žalobci proto vedle práva na zaplacení poplatku za hospitalizaci náleží i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.