11 C 55/2022-17 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2019, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], kdy ta půjčila žalovanému částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději dne 11. 8. 2019. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas, do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2019, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO], má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku ve výši 10 460,50 Kč do 11. 8. 2019. Žalovanému byl úvěr vyplacen dne 12. 7. 2019 na bankovní účet. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jelikož žalovaný do stanoveného data neuhradil dlužnou částku, vznikl mu dluh na jistině ve výši 10 460,50 Kč. Protože nebyla dlužná částka žalovaným včas uhrazena, úročila se jistina ve výši 10 460,50 Kč úrokovou sazbou 10% ročně ode dne uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky, tj. od 12. 8. 2019. Dne 1. 1. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalovanému. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Od postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ze svého dluhu ničeho. [příjmení] je tvořena dlužnou jistinou ve výši 10 460,50 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 460,50 Kč 12. 8. 2019 do zaplacení. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2662 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, na kterou přešlo právo dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, po právu domáhá zaplacení soudně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č.142/1994 Sb., v platném znění, proto bylo žalobě i v této části vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 460,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.