119 C 22/2021-50 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 651 Kč, když v rozsahu částky 591 Kč tak činí z titulu nároku na náhradu škody, kterou žalovaný žalobkyni způsobil a následně uznal v protokolu o způsobené škodě a ztrátě ze dne 3.7.2013 v částce 200 Kč, v protokolu o způsobené škodě a ztrátě ze dne 11.6.2013 v částce 249 Kč a v protokolu o způsobené škodě a ztrátě ze dne 23.7.2013 v částce 142 Kč. V rozsahu částky 30 Kč pak žalobkyně požaduje náhradu za regulační poplatek ze dne 4.11.2013 a dále požaduje uhradit částku 30 Kč za úhradu léků pro žalovaného dne 4.12.2013. Ve věci byl soudem vydán platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalovanému zrušen. Následně účastníci projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě žalobcem předložených listin pak soud dospěl k závěru, že žalobcem uváděné skutečnosti jsou podloženy listinnými důkazy (protokol o způsobené škodě a ztrátě ze dne 3.7.2013, protokol o způsobené škodě a ztrátě ze dne 11.6.2013, protokolu o způsobené škodě a ztrátě ze dne 23.7.2013) a žalobkyně tak prokázala, že žalovaný uznal nárok žalobkyně na náhradu škody v celkové částce 591 Kč za [role v řízení] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]. Z dalších listinných důkazů (účtenka za léky, uznání dluhu ze dne 4.12.2013) má soud za prokázané, že žalovaný uznal závazek nahradit žalobkyni jí vyplacený náklad [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] v částce 30 Kč. Z dalších listinných důkazů ([anonymizováno] o poskytnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 4.11.2013) má soud za prokázané, že žalovaný uznal závazek nahradit žalobkyni [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] v částce 30 Kč. Dle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má soud za prokázané, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 651 Kč je oprávněný, když žalovaný neprokázal, že by do současné doby dluh byť zčásti uhradil. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 1 úkon po 300 Kč (sepis žaloby). Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Proto soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit státu soudní poplatek za návrh.