13 C 11/2022-40 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 664,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pokud fyzická osoba není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, ale je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí čestným prohlášením opak. Jelikož se žalovaná ani přes výzvu žalobkyně nevyjádřila, zařadila jej žalobkyně do evidence poplatníků dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalované tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Této své povinnosti žalovaná nedostála, když poplatek za období od ledna 2021 do května 2021 nezaplatila ani přes výzvu. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně částečně zpět žalobu co do částky 665 Kč, která byla započtena na jistinu pohledávky ve výši 664,29 Kč a na část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 0,71 Kč. V odůvodnění částečného zpětvzetí žalobkyně uvedla, že tak činí poté, co žalovaná uhradila dlužnou jistinu a část kapitalizovaného úroku z prodlení dne 22. 12. 2021. Soud v reakci na částečné zpětvzetí žaloby proto řízení ve výroku I. rozsudku zastavil dle návrhu žalobkyně (§ 96 o. s. ř.). 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Žalobkyně měla vůči žalované právo na zaplacení částky 664,29 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za období od ledna 2021 do května 2021. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 3 odst. 4 zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit rozhlasový a televizní poplatek, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizního poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 5. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 10 zákona právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud proto po částečném zpětvzetí žalobě vyhověl co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 40,29 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (ohledně nároku na zaplacení částky 664,29 Kč zavinila zastavení řízení žalovaná, když pohledávku uhradila po podání žaloby), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 642 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky včetně DPH ve výši 42 Kč neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud pro úplnost uvádí, že při rozhodování o nákladech řízení žalobkyně zastoupené advokátem vycházel z nálezu Ústavního soudu ČR vydaného pod sp. zn. I. ÚS 3768/14, podle kterého nelze náklady na zastoupení advokátem v této věci považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. Z nálezu plyne, že pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Vzhledem k procesnímu vývoji tohoto řízení, během něhož žalovaná strana nezavdala žalobkyni důvod k obstarání svého zastoupení advokátem ve shora uvedeném smyslu, soud náhradu za náklady na zastoupení žalobkyně advokátem nepřiznal. Při takovémto posouzení věci však soud dospěl k závěru, že by bylo nespravedlivé, pokud by postavení žalobkyně co do oprávněnosti požadovat náhradu nákladů se v důsledku shora uvedené úvahy stalo horším než postavení účastníka nezastoupeného advokátem, který má podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu hotových výdajů. Proto soud žalobkyni v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., přiznal náhradu nákladů ve shora uvedené výši.