13 C 131/2022-35 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 5. 2019, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], kdy ta půjčila žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli zaplatit v 45 splátkách po á 236 Kč, a to formou týdenních splátek, přičemž poslední splátka byla stanovena na 233 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 5. 2019, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem 10 617 Kč, kdy tuto částku tvoří poskytnutá zápůjčka ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 799 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 410 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. Bylo dohodnuto splacení zápůjčky formou týdenních splátek tak, že výše první splátky činí 236 Kč a výše poslední splátky činí 233 Kč. Žalovaný převzal poskytnuté peněžní prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně uvedené smlouvy. Dle čl. 18 Smluvních podmínek vzniká společnosti [právnická osoba] v případě prodlení žalovaného s placením splátky nárok na zákonný úrok z prodlení. V čl. 4 Smluvních podmínek je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 29 % ročně. Jelikož žalovaný do stanoveného data neuhradil celou dlužnou částku, vznikl mu dluh na jistině ve výši 4 092,05 Kč a na poplatku ve výši 3 400,82 Kč. Po datu splatnosti žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Protože nebyla dlužná částka žalovaným včas uhrazena, úročila se jistina. Pokud jde o kapitalizovaný úrok 843,87 Kč, jedná se o úrok ve výši 29 % ročně. Dne 18. 12. 2020 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalovanému. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba] dopisem ze dne 6. 1. 2021. Od postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ze svého dluhu ničeho. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel žalovanému půjčil celkem 6 000 Kč a žalovaný se zavázal v dohodnutém termínu vrátit částku 10 617 Kč. Dle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). [právnická osoba] tak byla oprávněna svoji pohledávku vůči žalovanému postoupit na žalobkyni, což se také na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 stalo. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, na kterou přešlo právo dle Smlouvy o postoupení pohledávek, po právu domáhá zaplacení soudně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení a do jednání soudu ničeho z žalované částky nezaplatil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 492,87 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.