13 C 147/2014-102 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 5. 8. 2014 domáhal zaplacení částky 278 539 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal neoprávněným odebíráním elektrické energie, aniž by měl s žalobcem uzavřenou smlouvu a aniž by za elektřinu cokoliv hradil. Žalobce uvedl, že v rozhodné době (tj. v období do 16. 8. 2012) byl spolu se žalovaným nájemcem domu [adresa], v ulici [ulice] ve [obec], který je ve výlučném vlastnictví společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Žalobce užíval [anonymizováno] a [anonymizováno] podlaží nemovitosti a žalovaný byt ve [anonymizováno] patře předmětné nemovitosti. Žalovaný hradil nájemné včetně záloh za odebranou vodu a elektřinu společnosti [právnická osoba] až do 1. 12. 2007, neboť k tomuto dni byl elektroměr, který je umístěn na vnější straně budovy a od kterého vede instalace do vnitřní rozvodné skříně se dvěma podružnými elektroměry, převeden na žalobce jako nájemce. Z důvodů neúměrného nárůstu spotřeby elektřiny žalobce provedl dne 16. 8. 2012 kontrolu elektroměrů, o nichž se domníval, že jsou napojeny na prostory v jeho pronájmu. Při postupném odpojování a přeměřování spotřeby různých spotřebičů vylučovací metodou žalobce zjistil, že odpojením jističe před druhým elektroměrem přestala v bytě žalovaného fungovat elektřina. Žalovaný tak za období od 8. 9. 2007 do 16. 8. 2012, kdy byl elektroměr odpojen, odebral na vrub žalobce elektřinu v celkovém množství [číslo] kWh, což bylo zjištěno odečtem druhého elektroměru. Dle fakturace a spotřeby cena energetické jednotky činila 4,96 Kč/kWh, žalovaný tak ve zmíněném období odebíral elektřinu v celkové hodnotě 278 539 Kč, kterou hradil pouze žalobce maje za to, že se jedná o jeho vlastní spotřebu, když oba elektroměry byly napojeny na prostory jemu pronajatých. Žalovaný na výzvu žalobce do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalobce byl proto nucen podat u soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný při jednání soudu dne 14. 2. 2017 vznesl námitku promlčení, a to s ohledem na dlouhý časový odstup, kdy žalující strana uplatnila svůj nárok u soudu. 3. Soud na základě provedeného dokazování, zejména pak nájemní smlouvy mezi společností [právnická osoba], a žalobcem ze dne 4. 9. 2007, smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny mezi společnosti [právnická osoba], a žalobcem, faktury [číslo] za období od 19. 1. 2012 do 14. 1. 2013 na částku 9 160 Kč, vystavené dne 14. 1. 2013, splatné dne 28. 1. 2013, přehledu plateb žalobce dodavateli elektřiny, příjmového pokladního dokladu plateb žalovaným, obsahu spisu [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a dále účastnického výslechu žalovaného a svědeckých výpovědí svědků [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobce se na základě smlouvy se [právnická osoba] ze dne 4. 9. 2007 stal nájemcem [anonymizováno] a [anonymizováno] podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec] spolu s kotelnou a prostorem pro skladovací účely ve sklepním prostoru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 10. 2007. Ve [anonymizováno] patře předmětné nemovitosti užíval byt žalovaný, který hradil nájemné včetně záloh za odebranou vodu a elektřinu [právnická osoba] až do 1. 12. 2007, neboť k tomuto dni došlo k převodu elektroměru na žalobce jako nájemce. Elektroměr byl umístěn na vnější straně budovy, od které vedla instalace do vnitřní rozvodné skříně se dvěma podružnými elektroměry umístěnými v pronajatých prostorách žalobce. Pro velkou spotřebu elektřiny byla ze strany žalobce provedena kontrola elektroměrů, kdy po odpojení jističů bylo zjištěno, že v bytě žalovaného přestala fungovat elektřina. Věc byla následně řešena u policie jako neoprávněný odběr elektřiny za období od 8. 9. 2007 do 16. 8. 2012 v celkovém množství [číslo] kWh, která byla dle fakturace vyčíslena celkovou částkou 278 539 Kč. Tato částka byla uhrazena pouze žalobcem, neboť se domníval, že se jedná o jeho vlastní spotřebu vzhledem k umístění elektroměrů. Žalovaný, který neměl uzavřenou smlouvu s žádným dodavatelem elektřiny, hradil zálohy na vodu a elektřinu bez smluvního ujednání v písemné podobě pronajímateli a následně pak žalobci, přičemž nedostával žádná vyúčtování. Žalovaný nerozporoval odběr elektřiny, ale výši odběru v návaznosti na žalovanou částku, když v bytě netopil (v bytě byla krbová kamna, kde se topilo dřevem a plynem). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době založení hmotněprávního vztahu. 6. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. z.“), v tehdy účinném znění, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 7. Podle § 454 obč. z., bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 8. Podle § 107 odst. 1 obč. z., právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobcem není důvodný s přihlédnutím k uplatněné námitce promlčení. Obecně občanský zákoník stanoví, že jestliže uplyne stanovený čas pro výkon (uplatnění) subjektivního občanského práva, tedy věřitel ve stanoveném časovém úseku neuplatní své právo u soudu a dlužník následně u soudu vznese námitku promlčení, nastává právní následek promlčení, kterým je ztráta možnosti věřitele domoci se výkonu svého práva za pomoci soudního rozhodnutí. Účelem promlčení je stimulovat věřitele k včasnému vykonání svého subjektivního práva a tím předcházet vzniku újmy, tedy jinými slovy, aby věřitelé neodkládali vynucení svého subjektivního občanského práva, a aby dlužníci nebyli ohledně svých právních povinností (dluhů) vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku ze strany soudu. Zákon přiznává dlužníkovi právo namítnout promlčení věřitelova subjektivního občanského práva, čímž mu zajišťuje potřebnou právní ochranu. Zda ji dlužník využije či nikoliv, ponechává zákon na vůli dlužníka. Zákon rovněž stanoví dobu, ve které je věřitel povinen své právo u soudu uplatnit, jinak se vystavuje nebezpečí vznesení námitky promlčení ze strany dlužníka. Pokud přesto své právo u soudu uplatní po uplynutí zákonem stanovené doby a dlužník své právo vznést námitku promlčení využije, pak, pokud zde neexistují jiné zákonné důvody, soud žalobu zamítne. 10. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný nebyl se žalobcem v žádném právním vztahu a byt, který užíval ve [obec] v ulici [ulice a číslo], neměl pronajatý od žalobce, ale od společnosti [právnická osoba] Žalobce byl rovněž nájemcem [právnická osoba] Žalovaný měl ve svém bytě tzv. odpočtový elektroměr a měsíčně pravidelně platil žalobci (který měl hlavní elektroměr) vždy 1 000 Kč na měsíc. Žalobce nikdy nezjišťoval údaje naměřené odpočtovým elektroměrem u žalovaného, dodavateli elektrické energie platil faktury za elektřinu a od žalovaného dostával příspěvek ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalobce nikdy neprovedl ani žádné vyúčtování skutečně spotřebované elektřiny žalovaným. Od [anonymizováno] 2013 žalovaný již bydlí na své současné adrese ve [obec], [ulice a číslo]. Pokud by došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobce, jednalo by se pouze o spotřebu elektřiny v bytě žalovaného za období od 5. 8. 2012 do 16. 8. 2012. Jakákoliv případná, na úkor žalobce spotřebovaná elektřina do dne 4. 8. 2012, nebyla nikdy zjištěna z odpočtového elektroměru, zaznamenána, ani žalovanému vyúčtována a za toto období by takovéto případné bezdůvodné obohacení bylo ke dni 5. 8. 2014 promlčeno. Žalobce by mohl být se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení úspěšný pouze částečně, pokud by tvrdil a prokázal, že na jeho úkor žalovaný čerpal elektřinu v období od 5. 8. 2012 do 16. 8. 2012. Žalobce se však k jednání nedostavil, čímž se připravil o možnost být poučen o nutnosti označit důkazy na podporu svého tvrzení ve smyslu ust. § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), neboť uvedené poučení soud účastníkům sděluje zásadně ústně. Jelikož nárok žalobce byl tedy ke dni 5. 8. 2014 promlčen a případný nárok od 5. 8. 2012 do 16. 8. 2012 žalobce tvrzeními a provedenými důkazy neprokázal, že by se na straně žalovaného jednalo o bezdůvodné obohacení, soud žalobu s ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovaným v plném rozsahu zamítl. [Anonymizovaný odstavec.] 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 740 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému n