13 C 155/2022-35 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 1 000 Kč, dne 22. 4. 2014, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 000 Kč. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 22. 4. 2014 Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 4. 2014 žalovanému poskytla částku 1 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 29. 4. 2014 nevrátila. Tyto skutečnosti prokazuje zmiňovaná smlouva o zápůjčce ze dne 22. 4. 2014. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 18. 1. 2018. Žalobkyně dopisem ze dne 13. 2. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. <b>Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> Soud věc právně posoudil dle § 1810 ve spojení s § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Podle § 1810 o. z., se spotřebitelskými smlouvami rozumí smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.