14 C 231/2021-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 160 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným došlo dne 11. 6. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhrazení částky 3 160 Kč jako smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud měl po prozkoumání smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 11. 6. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěryschopnost žalovaného, tak jak je vyžadováno zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a proto vyzval dne 23. 9. 2021 žalobkyni k tvrzení rozhodných skutečností a doložení důkazů o zkoumání úvěryschopnosti žalovaného. Žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu vzala dne 13. 10. 2021 žalobu částečně zpět, co do částky 5 087 Kč, jež je tvořena kapitalizovaným úrokem ve výši 1 927 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 160 Kč, neboť požadovanými důkazy nedisponuje. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil dle ust. § 96 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. 4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 11. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 5 800 Kč a z potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 11. 2018, že na tentýž účet zaslala částku 2 200 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně má soud za potvrzené, že předmětný účet je účtem žalovaného. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky a ze seznamu postoupených pohledávek. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. 5. Podle ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ust. § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle judikatury (III. ÚS 4129/18 a 33 Cdo 2178/2018) a příslušné směrnice EU ([číslo]) se jedná o neplatnost absolutní. 7. Dle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ust. § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím odpovídající bezdůvodnému obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., jelikož bylo plněno z neplatné smlouvy o úvěru. Přestože žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, tak žalovaný dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku II. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 160 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.