15 C 213/2022-30 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 9 304 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25.3.2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím do 24.4.2021, svůj úvěr však řádně nesplatila. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 8 000 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 304 Kč a příslušenstvím. Předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky. 2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Podáním ze dne 20.7.2022 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 1 304 Kč představující smluvní pokutu a co do částky 150 Kč představující kapitalizovaný úrok. Nadále požaduje pouze zaplacení jistiny 8 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. 4. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 5. Žalobkyně vzala návrh na zahájení řízení částečně zpět, soud proto řízení v souladu se shora citovaným ustanovením občanského soudního řádu částečně zastavil (výrok I.). 6. Soud vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila k tomu, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěryschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr bohužel nedisponuje. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala úvěryschopnost žalované. Uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými důkazy. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, posoudil soud úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 12. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 13. V projednávané věci byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy, dosud nebyla uhrazena jistina ve výši 8 000 Kč. Žalovaná je proto povinna tyto prostředky vrátit. 14. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.). Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.). 15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 146 odst. 2 o.s.ř. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 2 100 Kč (3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 1 úkon právní služby ve výši 1 500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600 Kč (3 paušální částky po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 1 paušální částka po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Celkové náklady žalobkyně tak činí 3 667 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci činil 81 %, neúspěch 19 %. Žalobkyni proto bylo přiznáno 62 % jejích nákladů, tj. 2 274 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.