18 C 100/2021-49 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce poskytoval objednavateli Ústeckému kraji na základě uzavřené smlouvy ze dne [datum] veřejné služby v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou v oblasti [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalobce povinen provádět odbavování cestujících a vydávat každému cestujícími jízdní doklad dle tarifu a přepravních podmínek. Pokud by uvedené povinnosti nebyly žalobcem dodrženy, zavázal se druhé smluvní straně zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každého cestujícího, kterému nebyl vydán jízdní doklad. Žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako řidič autobusu na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] mělo dojít k porušení těchto povinností, když na základě prováděné kontroly Ústeckým krajem, respektive jím pověřené osoby žalovaný přepravoval dva cestující na lince [anonymizováno], spoji [anonymizováno], v úseku mezi zastávkou [obec], ObÚ a zastávkou [obec], aniž by je odbavil a vydal jim jízdní doklad. Žalovaný se odmítl do protokolu o provedené kontrole vyjádřit, současně jej ani nepodepsal. Na základě této skutečnosti Ústecký kraj vyzval žalobce k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 10 000 Kč, kterou žalobce zaplatil dne [datum]. Žalovaný tak způsobil při nesplnění svých pracovních úkolů žalobci škodu, jejíž vznik následně popřel a tvrzení učiněná při kontrole Ústeckým krajem označil za nepravdivé, nicméně k prokázání pravdivosti svých tvrzení ničeho nedoložil, pouze navrhl svědectví neoznačené osoby [jméno] [příjmení] a pořízený videozáznam. Proto žalobce setrval na uhrazení vzniklé škody, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes učiněnou výzvu. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Požadovaný nárok žalobcem zcela popřel a namítl, že ohledně provedené kontroly Ústeckým krajem dne [datum], konkrétně osobou [jméno] [příjmení] jsou zásadní nesrovnalosti. Bezprostředně po učiněné kontrole, nebyl kontrolor schopen žalovanému prokázat, kteří cestující neměli jízdní doklad, konkrétně jaký byl jejich počet. Kontrolor nejprve tvrdil, že ve voze byli čtyři cestující bez vydaného jízdního dokladu, poté s ohledem na to, že jsou Vánoce, tvrdil, že byli toliko dva. Na to žalovaný vyzval, aby se přihlásili ti cestující, kteří neobdrželi jízdenku, avšak na to nikdo nereagoval. Kontrolor chtěl podepsat předloženou kontrolu dopravní obslužnosti, avšak žalovaný odmítl, přičemž k tomu dodal, že ví o tom, že tu všichni kradou. Jejich jednání byl přítomen střídající řidič [jméno] [příjmení], který na předmětné trase, tedy na lince [anonymizováno], spoji [anonymizováno], přebíral od žalovaného autobus i s cestujícími. Žalovaný rovněž z prováděné kontroly pořídil nahrávku, s níž se žalobce odmítl seznámit a stejně tak se obrátit na svého dalšího zaměstnance [jméno] [příjmení] ohledně sledu událostí. Žalovaný má za to, že žalobcovo jednání je formou msty vůči jeho osobě za to, že při trvajícím pracovním poměru namítal porušování pracovněprávních předpisů spolu s poukazem na špatný technický stav žalobcem provozovaných vozidel (autobusů). Konečně namítl, že uplatněný nárok žalobcem je promlčen. 3. Soud vzal v řízení za prokázáno, že mezi žalobcem a Ústeckým krajem byla dne [datum] uzavřena smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti Ústeckého kraje v oblasti [anonymizováno]. Uvedené zjištění soud učinil z citované smlouvy. Dále vzal soud v řízení za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na jejímž základě byl mezi účastníky založen pracovní poměr na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. V pracovní smlouvě se žalovaný zavázal pro žalobce vykonávat práce jako řidič autobusu s místem výkonu práce divize [anonymizováno]. Tento pracovní poměr byl ukončen na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni [datum]. Shora uvedená zjištění soud učinil z pracovní smlouvy ze dne [datum] a z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum]. 4. Rovněž má soud za prokázané, že dne [datum] byla ze strany Ústeckého kraje provedena kontrola obslužnosti na lince autobusu [anonymizováno], spoji [anonymizováno], pro oblast [anonymizováno], kterou konkrétně provedl zaměstnanec odboru dopravy a silničního hospodářství [jméno] [příjmení] a to v době, kdy předmětný autobus řídil právě žalovaný. Tato skutková zjištění soud učinil z listiny o kontrole dopravní obslužnosti sepsané kontrolorem Ústeckého kraje ze dne [datum] a ze zprávy Ústeckého kraje ze dne [datum]. 5. Spornou skutečností se však stal průběh samotné kontroly ze strany Ústeckého kraje v zastoupení jeho kontrolního pracovníka [jméno] [příjmení], který shledal na straně žalovaného porušení smluvních povinností, když při nástupu nových cestujících do vozu měl od nich vybrat hotovost v ceně jízdného, avšak následně jim řádně nevydat jízdní doklad. Kontrolující pracovník na tuto skutečnost žalovaného poté upozornil, o čemž začali vést debatu, neboť žalovaný od počátku zcela popřel, že by se takového jednání měl dopustit. Mělo se jednat o dva či čtyři případy, respektive jak uvedl žalovaný, dle slov kontrolního pracovníka toliko o dva případy, když přihlédl k tomu, že jsou Vánoce. Jejich hovoru byl přítomen druhy řidič [jméno] [příjmení], který měl na konci směny střídat žalovaného jako řidič autobus. 6. Ohledně dalšího jednání žalovaného po nastalé kontrole má soud za prokázané, že tuto nastalou událost nahlásil svému nadřízenému [jméno] [příjmení], s nímž došlo k jejímu projednání. Respektive žádostí ze dne [datum], kterou zaměstnavatel převzal [datum], požádal o zaujetí stanoviska k provedené kontrole. Od samého začátku žalovaný tvrdil, že se vytýkaného jednání nedopustil. O tomto svědčí i fakt, že toto své stanovisko uvedl jak do denního záznamu o výkonu autobusu [číslo] ze dne [datum], když do poznámky zapsal, že„ se zápisem nesouhlasí, všem cestujícím byli jízdenky vydány, nikdo nebyl pokutován“, tak zároveň se odmítl zúčastnit sepsání protokolu o provedené kontrole a ani jej nepodepsal. Naposledy uvedená skutková zjištění soud učinil z denního záznamu o výkonu autobusu [číslo] ze dne [datum] a z listiny o kontrole dopravní obslužnosti sepsané kontrolorem Ústeckého kraje ze dne [datum]. 7. Soud má dále prokázáno, že objednatel dopravy Ústecký kraj není oprávněn udělovat pokuty cestujícím za to, že se neprokážou platným jízdním dokladem. K tomuto je příslušný sám dopravce nebo jím pověřená osoba. Uvedené zjištění soud učinil ze zprávy Ústeckého kraje ze dne [datum]. 8. Rovněž vzal soud v řízení za prokázáno, že dle protokolu o kontrole dopravní obslužnosti měli být bez jízdního dokladu celkem čtyři cestující, kteří však za lístek řádně zaplatili v hotovosti při nástupu do autobusu. Zároveň mělo dojít ztotožnění těchto čtyř cestujících kontrolorem [jméno] [příjmení]. Nicméně Ústecký kraj již nedisponuje informacemi ohledně cestujících, kteří měli být ztotožněni. Ztotožněni měli být celkem dva cestující, avšak údaje o nich měly být již po roce skartovány vzhledem k interní skartační lhůtě. Uvedená zjištění soud učinil z listiny o kontrole dopravní obslužnosti sepsané kontrolorem Ústeckého kraje ze dne [datum] a ze zprávy Ústeckého kraje ze dne [datum]. 9. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na doplnění dokazování o smluvní podmínky dopravy Ústeckého kraje platné od [datum] a dále o CD nosič obsahující záznam rozhovoru žalovaného se svým nadřízeným. 10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, respektive že nedošlo k prokázání tvrzení žalobce ohledně vzniklé škody v důsledku jednání žalovaného, proto ji v celém rozsahu zamítl. 11. Podle ust. §249 odst.1 z.č.262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle ust. §250 odst.1 zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle ust. §257 odst.1 zákoníku práce zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle ust.§250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu,a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle ust. §257 odst.2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo zneužitím jiných návykových látek. Podle ust. §263 odst.1 zákoníku práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. zaměstnanec odpovíd