19 C 400/2021-51 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12.2.2021 ve spojení s jejím doplněním v podání ze dne 2.6.2021 domáhala snížení výživného určeného na žalovanou ve prospěch České republiky, zastoupené Úřadem práce České republiky, Krajská pobočka [obec] z částky 2 000 Kč měsíčně na částku 100 Kč měsíčně počínaje dnem 12. 2. 2021. Uvedla, že [celé jméno žalované], [datum narození], která je její dcerou, byla ještě v době své nezletilosti svěřena do pěstounské péče rozhodnutím [název soudu], kdy žalobkyni bylo rozhodnutím stanoveno platit výživné v částce 2 000 Kč měsíčně. Placení takového výživného je však pro žalobkyni dlouhodobě nedosažitelné, když pracuje jako [anonymizováno] s příjmem 2 500 Kč měsíčně a je v evidenci úřadu práce, který jí vyplácí doplatek na nájemné v částce 5 168 Kč. Žalovaná k žalobě uvedla, že s ní nesouhlasí, když žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si našla slušně placené zaměstnání. Pokud pak na potřeby žalované přispívá stát, měla by žalobkyně státu nadále hradit. K jednání soudu dne 14.2.2022 se žalobkyně, která aktuálně pobývá ve výkonu trestu odnětí svobody, bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) projednal věc v nepřítomnosti žalobkyně. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že tímto rozsudkem byla žalobkyni uložena povinnost platit na tehdy nezletilou [celé jméno žalované], narozenou [datum] výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně ve prospěch Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v [obec] počínaje dnem 1.5.2018. Z odůvodnění rozsudku plyne, že nezletilá [jméno] byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] svěřena do pěstounské péče [jméno] [celé jméno žalované], narozené [datum]. Nárok na výživné pak v souladu s ustanovením § 961 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) v důsledku skutečnosti, že dítěti náležel příspěvek na úhradu potřeb podle jiného zákona, přešel na stát. Dle § 923 o.z. sice může soud změnit rozhodnutí o výživném, změní-li se poměry pouze u nezletilých dětí, ale k návrhu takto lze rozhodovat i v jiných případech, když ustanovení § 163 o.s.ř. nadále plyne možnost měnit dřívější rozhodnutí, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek. Soud by tak k návrhu žalobkyně byl nucen se zabývat otázkou, zda došlo od poslední úpravy výživného ke změně poměrů. Pokud by dospěl k závěru, že došlo, je změna výživného důvodná. Žalobkyně sice v žalobě i jejím doplnění uvedla skutečnosti týkající se jejích poměrů, když tvrdí, že pracuje jako [anonymizováno] s příjmem 2 500 Kč měsíčně a je v evidenci úřadu práce, který jí vyplácí doplatek na nájemné v částce 5 168 Kč Tyto poměry se nikterak neliší od těch, které v rámci odůvodnění svých rozhodnutí zjistili soudy v rozsudku shora uvedeném, jakož i v rozsudku [název soudu] ze dne 3.9.2019 č.j. [číslo jednací], kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen, když i z těchto rozhodnutí plyne, že žalobkyně byla v evidenci uchazečů o zaměstnání a byl jí vyplácen příspěvek na bydlení. Pokud žalobkyně v žalobě netvrdí existenci podstatné změny svých poměrů oproti stavu v době předchozího rozhodování o výživném (když sama připouští, že se jedná o dlouhodobou neschopnost platit výživné), nejsou zde splněny podmínky pro rozhodnutí o změně dřívějšího rozhodnutí o výživném. Navíc pak žalobkyně ke svým tvrzením o svých aktuálních příjmových a majetkových poměrech neoznačila žádné důkazy, když sice uvedla, že vše na jednání doloží, ale následně se jednání soudu nezúčastnila. Pro absenci na jednání ji tak soud nemohl poskytnout poučení o nutnosti takové důkazy označit s poučením o následcích nevyhovění takové výzvě v podobě neunesení důkazního břemene o tvrzených skutečnostech (ve smyslu ustanovení 118a o.s.ř.). V situaci, kdy žalobkyně netvrdila a zejména neprokázala existenci podstatné změny poměrů od posledního rozhodnutí o své povinnosti platit výživné (ať již na straně žalobkyně jako osoby povinné, tak případně na straně oprávněné osoby), byl soud nucen žalobu zamítnout. K zamítnutí žaloby by navíc vedla rovněž skutečnost., že v situaci, kdy výživné bylo uloženo platit ve prospěch státu, nelze uplatňovat nárok na snížení platební povinnosti vůči dítěti, ale vůči subjektu, v jehož prospěch je platební povinnost uložena. Žalovaná byla ve sporu plně procesně úspěšná, avšak žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto soud rozhodnul dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.