20 C 197/2021-30 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná neuposlechla rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu, a to v ulici [ulice], v [obec]. Žalovaná i přes uvedené rozhodnutí ponechala své motorové vozidlo Ford, [registrační značka] zaparkované ve shora uvedené ulici dne 19. 8. 2019, kdy probíhalo blokové čištění komunikací, a z tohoto důvodu bylo vozidlo v 8:23 hodin odtaženo. 2. Soud v dané věci zjistil, že žalovaná byla rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. [číslo jednací] omezena ve svéprávnosti a její opatrovnicí byla jmenována [jméno] [příjmení]. Opatrovnice žalované [jméno] [příjmení] byla zdejším soudem vyzvána, aby se ve věci vyjádřila, tuto výzvu převzala do vlastních rukou dne 9. 6. 2021, avšak zůstala naprosto nečinná. Z toho důvodu soud ve věci žalované usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. [číslo jednací] ustanovil opatrovníka k ochraně jejích práv a zájmů, a to osobu z řad advokátů [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 3. Soudem ustanovená opatrovnice žalované se ve věci vyjádřila dne 26. 11. 2021 tak, že nárok neuznává, neboť žalovaná byla zdejším soudem omezena ve svéprávnosti a není schopna pochopit účel značení upozorňujícího na blokové čištění ulice, z něhož vyplývá povinnost přeparkování vozidla. 4. Žalobkyně se u nařízeného jednání ve věci dne 4. 2. 2022 omluvila, proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, a to v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud v dané věci provedl dokazování rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 24. 7. 2019, výpisem žalobce z OR, koncesní smlouvou ze dne 5. 10. 2015 a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. [číslo jednací]. Z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná ponechala své motorové vozidlo Ford, [registrační značka] zaparkované dne 19. 8. 2019 v ulici [ulice], v [obec], ačkoliv zde byly rozmístěny dopravní značky upozorňující na blokové čištění komunikací a nutnost přeparkování vozidla. 6. V dané věci bylo z provedeného dokazování zjištěno, že žalovaná byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. [číslo jednací] omezena ve svéprávnosti a její opatrovnicí byla jmenována [jméno] [příjmení]. Soud má v dané věci za nepochybně prokázané, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti, přičemž s ohledem na rozhodnutí o omezení svéprávnosti nemohla být provozovatelem předmětného vozidla, resp. vlastníkem řidičského oprávnění, když navíc v důsledku omezení svéprávnosti nemohla pochopit účel dopravního značení. Z tohoto důvodu soud ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2020 č. j. 28 Cdo 527/2020 v dané věci zvažoval, zda není uplatněný nárok, v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. 9. V dané věci není pochyb o tom, že žalovaná neměla rozum průměrného člověka, neboť její svéprávnosti byla v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodného rázu omezena. Soud v dané věci považuje za rozporné s dobrými mravy, když žalobkyně, která měla ve svých možnostech, na základě uzavřené koncesní smlouvy se [územní celek] zjistit, zda není žalovaná omezena ve svéprávnosti a kdo je zapsán jako provozovatel vozidla, neboť pokud by toto žalobkyně učinila, pak by zjistila, že žalovaná nemohla být provozovatelem vozidla, neboť nesplňuje podmínky pro získání řidičského oprávnění. Navíc v situaci, kdy je žalovaná omezená ve svéprávnosti těžko jí lze klást k tíži, že její vozidlo nebylo na základě provedeného dopravního značení přeparkováno v době blokového čištění předmětné komunikace, neboť se lze důvodně domnívat, že žalovaná nebyla schopna pochopit účel a smysl dopravního značení. Z těchto důvodů má soud za to, že předmětná pohledávka je v rozporu s dobrými mravy, proto žalobu již bez dalšího zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalovaná náklady řízení nepožadovala, ani z obsahu spisu není zřejmé, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. 11. O nákladech soudem ustanovené opatrovnice bude rozhodnuto samostatným usnesením.