20 C 249/2022-22 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 96 295,53 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové žádosti ze dne 31.8.2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, který žalovaná čerpala až do výše 61 523 Kč a 33 842,57 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tyto částky včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, žalobkyně proto dopisem ze dne 18.6.2021 prohlásila celý dluh žalované za splatný a dne 30.06.2021 žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne 31.8.2020 o poskytnutí tohoto úvěru s tím, že bude čerpat finanční prostředky, které čerpala až do výše 61 523 Kč a 33 842,57 Kč na shora uvedených podúčtech. 4. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 18.06.2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Dopisem z 30.6.2021 bylo žalované sděleno, že došlo k odstoupení od úvěrové smlouvy a zároveň byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu. 6. Po právní stránce soud posoudil věc dle ust. § 2395 a násl. o. z. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 61 523 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Dále pak žalované vznikla na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků povinnost uhradit žalobkyni celkem 96 295,53 Kč. 8. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č.142/1994 Sb., v platném znění, proto bylo žalobě i v této části vyhověno. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 694 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 540 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a jeden úkon za 2490 Kč a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.