21 C 10/2022-32 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 28 485 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že jako věřitel, uzavřela dne [datum] s [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Dle dohody [jméno] [příjmení] a žalovaného byl úvěr vyplacen na účet žalovaného, č. účtu [bankovní účet]. Na úvěr bylo uhrazeno: dne [datum] částka 3 259 Kč a dne [datum] částka 3 259 Kč celkem tedy 6 518 Kč. Žalobkyně následně zjistila, že [jméno] [příjmení] je omezena ve svéprávnosti, a to rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně proto pokládá smlouvu o úvěru za neplatnou, neboť [jméno] [příjmení] zřejmě trpěla [anonymizována dvě slova] již v době uzavírání smlouvy, proto s ohledem na neplatnost smlouvy vzniklo žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 an. občanského zákoníku a to ve výši vyplacené částky 35 000 Kč, ponížené o shora uvedené úhrady. Bezdůvodné obohacení tak činí 28 482 Kč a vzniklo podle žalobkyně u žalovaného z důvodu vyplacení částky na účet žalovaného, který musel vědět o omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení], resp. o její [anonymizována dvě slova] a s vyplacenou částkou disponoval. Výzvou ze dne [datum] (odesláno [datum]) vyzvala žalobkyně žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení. Na to však žalovaný nijak nereagoval. Žalobkyně žalobou požaduje jen vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti v předžalobní výzvě, kterou vyzval žalovaného k plnění. 2. Žalovaný se věci nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaný i před řádně vykázané doručení nedostavil. Za použití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. soud rozhodl bez přítomnosti žalovaného, kdy provedl důkaz Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru ze dne [datum], Společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu k žádosti o úvěr [číslo] ze dne [datum], dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum], výpisem z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] s podacím archem. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Dle dohody [jméno] [příjmení] a žalovaného (Společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne [datum] byl úvěr vyplacen na účet žalovaného, č. účtu [bankovní účet]. V prohlášení žalovaný souhlasil žalovaný rovněž s tím, aby z jeho účtu byly žadatelem o úvěr hrazeny splátky úvěru dle Smlouvy ([jméno] [anonymizováno]) či jiné její dluhy dle Smlouvy a dále rovněž souhlasil s tím, aby společnost věřitele prováděla za účelem úhrad dluhů Žadatele o úvěr ze Smlouvy inkaso z tohoto jeho účtu (žalovaný k tomu přiložil [anonymizováno] k [anonymizováno]). [jméno] [příjmení] ve společném prohlášení souhlasila rovněž s tím, že z účtu žalovaného budou hrazeny splátky úvěru dle Smlouvy či jiné její dluhy dle Smlouvy a dále rovněž souhlasila s tím, aby společnost věřitele prováděla za účelem úhrad jejích dluhů ze Smlouvy inkaso z tohoto účtu (dle přiloženého Povolení k inkasu). Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] - účet žalovaného dne [datum] částku 35 000 Kč. Na výpise z účtu žalovaného jsou pak zachyceny platby (příchozí, výběry) za období od [datum] do [datum]. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení bezdůvodného obohacení dopisem ze dne [datum] a to ve lhůtě sedmi dnů od odeslání výzvy. Odeslání předžalobní výzvy žalobkyně doložila kopií poštovního podacího archu. 4. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení §§ 2991 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), upravujících bezdůvodné obohacení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného dokazování, že mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 35 000 Kč, který byl podle Společného prohlášení vyplacen na účet žalovaného. Soud v posuzované věci nesdílí názor žalobkyně, že na straně žalovaného došlo vyplacením úvěrované částky ve výši 35 000 Kč na jeho účet ke vzniku bezdůvodného obohacení. Tyto peníze byly vyplaceny totiž nikoliv bez právního důvodu, ale na základě Společného prohlášení dlužníka - [jméno] [příjmení] a žalovaného, který k vyplacení peněz (a nejen) k tomu) dal výslovný souhlas a to v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení]. V žádném případě však nebyly poskytnuty žalovanému, ale toliko na jeho účet; částka 35 000 Kč nebyla vůbec určena pro žalovaného, ale pro [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dále nepostupovala správně, když si v podstatě sama posoudila (bez soudu a především znaleckého posudku) smlouvu uzavřenou s [jméno] [příjmení] jako neplatnou poté, když zjistila, že [jméno] [příjmení] je omezena ve svéprávnosti, a to rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dalším mylným názorem žalobkyně je tvrzení, že žalovaný s částkou 35 000 Kč disponoval, když předložený výpis z účtu žalovaného je za období od [datum] do [datum] a částka 35 000 Kč byla dle dokladu o vyplacení úvěru zaúčtována až dne [datum]. Navíc, ani kdyby byly předloženy výpisy za další období, nemohly by například výběry prokazovat, že žalovaný například vybrané peníze nepředal žalované. 5. Ze shora uvedených důvodů soud má za to, že žalovaný není ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení pasivně věcně legitimován, neboť není subjektem tvrzené povinnosti. Věcnou legitimací (ať již aktivní či pasivní) se rozumí stav vyplývající z hmotného práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2634/2007, ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 397/2011, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016), přičemž nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný subjektem tvrzené povinnosti a že žaloba proti němu nemůže být proto úspěšná, což vede k jejímu zamítnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2588/98, ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, a ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 397/2011. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by žalobkyni poskytoval poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního vztahu, o němž se v řízení jedná, neboť rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech není přípustné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016) - zástupkyně žalobkyně byla navíc soudem seznámena s právním názorem soudu o tom, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován; tato však setrvala na tom, že důvody, pro které byla [jméno] [příjmení] omezena ve svéprávnosti, byly zřejmé již v době uzavření smlouvy o úvěru a podle žalobkyně, i kdyby bylo provedeno znalecké zkoumání, tak jeho výsledkem by bylo vyslovení závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, z důvodu nepříznivého [anonymizováno] stavu [anonymizováno] [příjmení]. Z toho důvodu žalobkyně podala žalobu na žalovaného, jakožto majitele účtu, na který byla prokazatelně připsána částka 35 000 Kč. Vzhledem k domněnce o neplatnosti smlouvy, byla tato částka připsána na účet žalovaného bez právního důvodu, a proto je povinen tuto částku, resp. částku poníženou o zaplacené platby, žalobkyni vydat. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a ani žádné náklady řízení nepožadoval.