21 C 92/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 539 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému poskytla ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], neboť žalovaný pod vlivem [anonymizováno] nebo jiné návykové látky nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní upomínce ze dne [datum]. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění podmínek ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je [anonymizována dvě slova] oprávněným poskytovat [anonymizováno] péči. Žalovanému byla poskytnuta [anonymizována dvě slova] ve dnech uvedených v žalobě spočívající v [anonymizováno] a [anonymizováno] v [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] – [nemocnice], [anonymizováno], která je provozována žalobkyní. Za tuto péči byly žalovanému vyúčtovány náklady, a to dne [datum] dokladem [číslo] ve výši 3 000 Kč, dne [datum] dokladem [číslo] ve výši 4 263 Kč, dne [datum] dokladem [číslo] ve výši 4 263 Kč a dne [datum] dokladem [číslo] ve výši 4 263 Kč, se splatnostní do 7 dnů ode dne jejich vystavení. Žalovaný svým podpisem uznal závazky vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Žalovanému byly dále vystaveny za období od [datum] do [datum] doklady za [anonymizována dvě slova] vyúčtované na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, za návštěvu u lékaře poskytujícího ambulantní péči a za využití [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve dnech jejich vystavení v celkové výši 750 Kč. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizována dvě slova], je žalovaný povinen hradit poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou [anonymizována dvě slova] i náklady na dopravu do [anonymizována dvě slova]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný byl ve všech případech [anonymizováno] na přítomnost [anonymizováno] či jiné [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova], žalobkyně řádně vyúčtovala žalovanému náklady za poskytnutou zdravotní péči, žalovaný dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil. Nezaplacením dlužné částky se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a žalobkyni vedle práva na úhradu dlužné částky vzniklo podle § 1970 téhož zákona právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky (§ 513 občanského zákoníku). Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobě, která byla podána po právu, zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.