26 C 44/2022-46 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 14. 3. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 3 097 Kč s úrokem z prodlení z částky 956 Kč za dobu od 24. 4. 2019 do zaplacení a z částky 2 141 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“), dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], avšak žalovaná jí zůstala dlužna za odběr elektřiny v tomto odběrném místě v období od 24. 1. 2019 do 5. 4. 2019 částku 956 Kč, kterou jí [právnická osoba] vyúčtovala fakturou splatnou dne 23. 4. 2019, a v období od 6. 4. 2019 do 14. 11. 2019 částku 2 141 Kč, kterou jí [právnická osoba] vyúčtovala fakturou splatnou dne 2. 12. 2019. Předmětnou pohledávku žalobkyně nabyla od [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. 2. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud - po skutkové stránce – dospěl k závěru, že [právnická osoba], jako obchodník s elektřinou, dodávala žalované elektřinu do odběrného místa č. [anonymizováno] [číslo] (na shora uvedené adrese) na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16. 1. 2019, uzavřené na dobu neurčitou, avšak žalovaná [právnická osoba] neuhradila sjednanou a řádně vyúčtovanou úplatu za sdružené služby dodávky elektřiny do tohoto odběrného místa za období od 24. 1. 2019 do 5. 4. 2019 ve výši 956 Kč, ačkoliv tak byla povinna učinit nejpozději do 23. 4. 2019, a za období od 6. 4. 2019 do 14. 11. 2019 ve výši 2 141 Kč, ačkoliv tak byla povinna učinit nejpozději dne 2. 12. 2019. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že [právnická osoba] splnila své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětném období dodala elektřinu do sjednaného odběrného místa, a žalovaná její cenu v uvedeném rozsahu neuhradila; naopak - tato tvrzení jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Po právní stránce soud vztah mezi [právnická osoba] a žalovanou posoudil jako právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy účinném znění, a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“), na jejímž základě vznikla žalované povinnost platit [právnická osoba] (kupní) cenu za elektřinu dodanou v rozhodném období. Předmětnou pohledávky nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením podle § 1879 a násl. OZ, což [právnická osoba] žalované písemně oznámila. Uplatněný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s placením dluhu, resp. jeho dílčích částí, vždy v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči ní byla [právnická osoba], resp. nyní žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) i zaplacení úroku z prodlení. 4. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 097 Kč a dále zákonný úrok z prodlení (tj. ve výši 9,75 % ročně) z částky 956 Kč za dobu od 24. 4. 2019 do zaplacení a (v sazbě 10 % ročně) z částky 2 141 Kč za dobu od 3. 12. 2019 do zaplacení. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, protože v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 6. Odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení a přitom bude zastoupena advokátem (což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.