26 C 66/2022-59 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 5. 5. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 8686,24 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení, jejž žádala vždy z konkrétní dílčí části dluhu ode dne následujícího po dni splatnosti příslušné faktury. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 5. 10. 2018 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalovanému dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], avšak žalovaný jí zčásti nezaplatil sjednanou cenu elektřiny dodaného mu do tohoto odběrného místa v době od 24. 11. 2018 do 18. 9. 2019, tj. částku 127 Kč, kterou mu [právnická osoba] vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 14. 10. 2019. Společnost [anonymizováno] s žalovaným dne 6. 5. 2019 uzavřela další smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které mu dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], avšak žalovaný jí nezaplatil cenu elektřiny dodaného mu do tohoto odběrného místa v období od 8. 5. 2019 do 20. 11. 2019 ve výši 2250,86 Kč, kterou mu [právnická osoba] vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 27. 1. 2020, a ve výši 6 308,38 Kč, již mu vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 6. 10. 2020. Předmětné pohledávky žalobkyně nabyla od [právnická osoba] postoupením dne 13. 10. 2017. 2. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 3. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud - po skutkové stránce – dospěl k závěru, že [právnická osoba], jako obchodník s elektřinou, dodávala žalovanému elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5. 10. 2018, a to do odběrného místa (domácnosti) na adrese [adresa], avšak žalovaný jí nezaplatil část sjednané ceny elektřiny dodaného mu do tohoto odběrného místa v době od 24. 11. 2018 do 18. 9. 2019 v částce 127 Kč splatnou dne 14. 10. 2019, a dále mu dodávala elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 6. 5. 2019 do odběrného místa na adrese [adresa], avšak žalovaný jí nezaplatil cenu elektřiny dodaného mu v období od 8. 5. 2019 do 20. 11. 2019 v částce 2250,86 Kč splatné dne 27. 1. 2020 a v částce 6 308,38 Kč splatné dne 6. 10. 2020. Sjednanou cenu sdružených služeb dodávky elektřiny v uvedených obdobích [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala daňovými doklady (frakturami) specifikovanými v žalobě, s rozpisem množství odběru a výpočtu účtovaných částek, se zohledněním případně zaplacených záloh. Předmětné pohledávky žalobkyně nabyla od [právnická osoba] postoupením dne 13. 10. 2017. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že [právnická osoba] splnila své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v rozhodném období dodávala elektřinu do předmětného odběrného místa, a žalovaný její (dohodnutou) cenu v uvedeném rozsahu neuhradil; naopak, tato její tvrzení jsou v souladu s obsahem listinných důkazů. 5. Po právní stránce soud poměr mezi [právnická osoba] a žalovaným posoudil jako právní vztahy ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřených mezi nimi podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy účinném znění, na jejichž základě vznikla žalovanému povinnost platit [právnická osoba] kupní cenu za elektřinu dodanou mu v rozhodném období do jeho smluvně vymezených odběrných míst. Předmětné pohledávky nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením podle § 1879 a násl. OZ, což [právnická osoba] žalovanému písemně oznámila. Uplatněný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s placením dluhu (jeho dílčích částí) vždy v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči němu byla [právnická osoba], resp. nyní žalobkyně oprávněna požadovat (vedle samotné jistiny dluhu) též zaplacení úroku z prodlení. 6. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 8 686,24 Kč a dále zákonný úrok z prodlení v sazbě 10 % ročně, a to z částky 127 Kč za dobu od 15. 10. 2019 do 27. 1. 2020 a z částky 2 377,86 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 6 308,38 Kč za dobu od 7. 10. 2020 do zaplacení. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, protože v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 8. Odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří zejména hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní u soudu a přitom bude zastoupena advokátem (což zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.