26 C 67/2022-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 6 280 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelkou osobního automobilu s objemem válců v rozmezí od [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [VIN kód], [registrační značka], a ve vztahu k tomuto automobilu (dále jen„ předmětný automobil“) nebylo v době od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020 (dále jen„ rozhodná doba“), kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně tudíž na žalované požaduje částku 5 980 Kč (zákonný příspěvek za dobu 92 dnů, po kterou byl předmětný automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby určené pro tyto automobily ve výši 65 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva). K zaplacení příspěvku i poplatku jej žalobkyně vyzvala písemně, avšak žalovaná svou povinnost doposud ani zčásti nesplnila, vzdor tomu, že byl k zaplacení dluhu znovu (opakovaně) vyzván žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i její zástupkyní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Žalobkyně souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila; proto soud předpokládal, že i ona s takovým postupem souhlasí / § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud - po skutkové stránce - za prokázané, že žalovaná byla v rozhodné době provozovatelkou předmětného automobilu, ve vztahu k němuž – ačkoliv byl evidován v registru silničních vozidel - nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. povinné ručení) podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 4. 11. 2021 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za rozhodnou dobu, vypočteného z denní sazby 65 Kč pro osobní automobily s objemem válců v uvedeném rozmezí, tj. částky 5 980 Kč (za 92 dnů), a dále částky 300 Kč (nákladů na uplatnění pohledávky), to vše do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvku nastala na základě této výzvy dne 24. 7. 2021. Poté žalobkyně žalované odeslala další upomínky o zaplacení dluhu; k zaplacení ji nakonec vyzvala rovněž zástupkyně žalobkyně a upozornila ji, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání. Žalovaná přesto žalobkyni dluh ani zčásti neuhradila. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v rozhodné době byla provozovatelem předmětného automobilu; naopak, žalobní tvrzení jsou v souladu s provedenými důkazy. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 3 a 5 ZPOPV a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byl předmětný automobil – v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV – provozován, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (den po uvedeném datu splatnosti příspěvku). 5. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 280 Kč a úrok z prodlení (v zákonné sazbě 8,5 % ročně) z částky 5 980 Kč (příspěvek nepojištěných) za dobu od 25. 7. 2021 do zaplacení. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla - nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 - zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 7. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku. 8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva. To ostatně žalobkyně sama učinila a opakovaná výzva sepsaná advokátem byla zbytečná. 9. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.