26 C 68/2022-62 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 22. 6. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 473 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení, jejž žádala vždy z konkrétní dílčí části dluhu ode dne následujícího po dni splatnosti příslušné faktury. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 11. 2. 2019 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě žalovanému dodávala plyn do odběrného místa na adrese [adresa], avšak žalovaný jí zčásti nezaplatil cenu plynu dodaného mu do tohoto odběrného místa v období od 25. 2. 2019 do 11. 3. 2019, tj. částku 82 Kč, kterou mu [právnická osoba] vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 1. 4. 2019, resp. ještě v částce 1 058 Kč (do) vyúčtované opravnou fakturou [číslo] splatnou dne 17. 4. 2019 a v období od 12. 3. 2019 do 8. 8. 2019 ve výši 3 682 Kč, kterou mu vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 27. 8. 2019. Společnost [anonymizováno] s žalovaným dne 11. 2. 2019 uzavřela rovněž smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, dle které mu dodávala elektřinu do odběrného místa na téže adrese, avšak žalovaný jí nezaplatil cenu elektřiny dodaného mu do tohoto odběrného místa v období od 13. 2. 2019 do 5. 8. 2019 ve výši 2 651 Kč, kterou mu [právnická osoba] vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 21. 8. 2019. Předmětné pohledávky žalobkyně nabyla od [právnická osoba] postoupením dne 13. 10. 2017. 2. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud - po skutkové stránce – dospěl k závěru, že [právnická osoba], obchodník s plynem a elektřinou, dodávala žalovanému plyn na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 11. 2. 2019, a to do odběrného místa (domácnosti) na adrese [adresa], avšak žalovaný jí nezaplatil sjednanou cenu plynu dodaného do tohoto odběrného místa (včetně jeho dopravy) v období od 25. 2. 2019 do 11. 3. 2019 v celkové výši 1 140 Kč, splatné co do částky 82 Kč dne 1. 4. 2019 a co do částky 1 058 Kč dne 17. 4. 2019, a v období od 12. 3. 2019 do 8. 8. 2019 v částce 3 682 Kč splatné dne 27. 8. 2019. Dále [právnická osoba] s žalovaným, rovněž dne 11. 2. 2019, uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které mu dodávala elektřinu do odběrného místa na téže adrese, avšak žalovaný jí nezaplatil cenu elektřiny dodaného mu v období od 13. 2. 2019 do 5. 8. 2019 v částce 2 651 Kč, splatné dne 21. 8. 2019. Sjednanou cenu sdružených služeb dodávky plynu a elektřiny v uvedených obdobích [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala daňovými doklady (frakturami) specifikovanými v žalobě, s rozpisem množství odběru a výpočtu účtovaných částek a se zohledněním případně zaplacených záloh. Předmětné pohledávky žalobkyně nabyla od [právnická osoba] postoupením dne 13. 10. 2017. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že [právnická osoba] splnila své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětném období dodávala plyn a elektřinu do předmětného odběrného místa, a žalovaný sjednanou a vyúčtovanou cenu v uvedeném rozsahu neuhradil; naopak, tato její tvrzení jsou v souladu s obsahem listinných důkazů. 4. Po právní stránce soud poměr mezi [právnická osoba] a žalovaným posoudil jako právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi nimi dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v tehdy účinném znění, resp. smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené podle § 50 energetického zákona a podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“), na jejichž základě vznikla žalovanému povinnost platit [právnická osoba] kupní cenu za média (plyn, elektřinu) dodaná mu v rozhodném období. Předmětné pohledávky nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením podle § 1879 a násl. OZ, což [právnická osoba] žalovanému písemně oznámila. Uplatněný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s placením dluhu (jeho dílčích částí) vždy v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči němu byla [právnická osoba], resp. nyní žalobkyně oprávněna požadovat (vedle samotné jistiny dluhu) též zaplacení úroku z prodlení. 5. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 473 Kč a dále (zákonný) úrok z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z částky 82 Kč za dobu od 2. 4. 2019 do 17. 4. 2019 a z částky 1 140 Kč od 18. 4. 2019 do zaplacení a v sazbě 10 % ročně z částky 2 651 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do 27. 8. 2019 a z částky 6 333 Kč za dobu od 28. 8. 2019 do zaplacení. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, protože v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 7. Odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří zejména hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní u soudu a přitom bude zastoupena advokátem (což zvýší náklady spojené s vymáháním práva). 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.