26 C 69/2022-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 6. 5. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 259 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaný tuto částku dluží na základě pojistné smlouvy [číslo] o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla, s počátkem pojištění dne 4. 10. 2019. Žalovaný však žalobkyni nezaplatil pojistné ve výši 2 259 Kč za období od 4. 10. 2019 do 8. 2. 2021, kdy pojištění zaniklo. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila, žalovaný se nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 4. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud - po skutkové stránce – k závěru, že dne 4. 10. 2019 žalobkyně (pojišťovna) a žalovaný (pojistník) uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (osobního automobilu) [anonymizováno], [VIN kód], avšak žalovaný žalobkyni neuhradil sjednané pojistné za dobu od 4. 10. 2020 do 8. 2. 2021 v celkové výši 2 259 Kč, jehož splatnost nastala dne 4. 10. 2020. Žalovaný pojistnou smlouvu neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, na jejímž základě žalobkyně uplatnila nárok na pojistné podle § 2782 OZ. Uplatněný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. 6. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 259 Kč (dlužné pojistné) a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 8,25 % ročně) z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 - zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 8. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. V daných souvislostech soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání uplatněného nároku. 9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.