32 C 116/2022-27 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného pojistného za období od 11. 6. 2018 do 24. 8. 2021 na základě pojistné smlouvy, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Volkswagen, [registrační značka]. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně navrhla žalovanému uzavření pojistné smlouvy č. 2019509204, jejímž předmětem mělo být pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Volkswagen Golf VIN: [anonymizováno] s ročním pojistným 2 830 Kč od 11. 6. 2018 na dobu neurčitou. Žalovaný uhradil první pojistné dne 15. 6. 2018 ve výši 2 830 Kč. Žalovaný uhradil pojistné v celkové výši 9 143 Kč, poslední platbu uhradil dne 23. 6. 2020. Žalobkyně nikterak neprokázala, že by došlo ke zvýšení pojistného. Žalobkyně sice do spisu založila výroční dopisy, ve kterých žalovaného upozorňuje na novou výši pojistného, v řízení ale nebylo prokázáno, že by se uvedené výroční dopisy dostaly do dispoziční sféry žalovaného. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle § 13 odst. 2 tohoto zákona má pak pojistitel právo na pojistné plnění do konce měsíce, v němž pojištění odpovědnosti zaniklo, pokud zaniklo před uplynutím doby, na které bylo sjednáno. Podle § 2758 odstavce 2 o. z., není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Mezi účastníky tedy byla uzavřena pojistná smlouva, a to zaplacením prvního pojistného, s ročním pojistným ve výši 2 830 Kč. Za období od 11. 6. 2018 do 30. 8. 2021, tedy za 1 178 dnů (konec měsíce, ve kterém pojištění dle žalobkyně zaniklo) měl žalovaný uhradit na pojistném částku 9 134 Kč (2 830 Kč ÷ 365 × 1 178). Pokud tedy žalovaný dle žalobkyně uhradil částku 9 143 Kč, dostál svým povinnostem ze smlouvy, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně úroku z prodlení, které žalobkyně požadovala od 9. 9. 2021, neboť žalovaný v tomto období nebyl v prodlení, když poslední platbu uhradil dne 23. 6. 2020. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.