32 C 129/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je částka 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vrácení zápůjčky ze smlouvy uzavřené dne 2. 9. 2015 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], kdy na žalobkyni byla pohledávka převedena smlouvou o postoupení pohledávek. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 12. 2017 nebylo prokázáno, že by byla postoupena právě žalobou uplatněná pohledávka, neboť smlouva neobsahuje žádné konkrétní označení postupovaných pohledávek. Pohledávky měly být dle smlouvy specifikovány v příloze č. 1 na CD-ROM nosiči dat, avšak žalobkyně uvedený CD-ROM soudu nepředložila, přičemž to, že jej soudu nepředloží, výslovně uvedla v žalobě. Jelikož nebylo prokázáno, že by byla ve vztahu k uplatněné pohledávce uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu § 1895 o. z., soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž se již pro nadbytečnost nezabýval tím, zda mezi původní věřitelkou byl či nebyl založen závazkový právní vztah. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) o neunesení důkazního břemene, neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.