32 C 161/2021-20 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu nároku na vrácení úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 11. 2016. Na základě dokazování provedeném při jednání dne 7. 1. 2022 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] zaslala na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], částku ve výši 2 000 Kč dne 3.11.2016, přičemž uvedený účet byl veden peněžním ústavem pro společnost [právnická osoba], [IČO]. Dne 2.2.2021 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k plnění. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, respektive že žalovaný projevil vůli uzavřít úvěrovou smlouvu. Na předložené smlouvě absentuje podpis žalovaného a žádný jiný důkaz žalobkyně k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy neoznačila, skutečnost, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím stránek [webová adresa] rovněž zůstává v rovině tvrzení, žalobkyně rovněž neoznačila jediný důkaz na podporu tohoto tvrzení. Žalobkyně tedy pro tvrzení uzavření úvěrové smlouvy neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání částky 2 000 Kč žalobkyní. V daném případě ale bylo v řízení prokázáno, že tím, kdo se bezdůvodně obohatil, nebyl žalovaný, ale společnost [právnická osoba], [IČO], na jejíž účet žalobkyně zaslala plnění ve výši 2 000 Kč bez právního důvodu. Soud tedy uzavírá, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.