32 C 18/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je částka 1 159 Kč s přísl. z titulu nezaplacení jízdného a přirážky jízdného za cestu vlakem dopravce [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ dopravce“) dne 19. 2. 2019 linky [číslo] mezi stanicemi Praha hl. n. a Ústí nad Labem, hl. n. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud má za prokázáno, že se žalovaný dne 19. 2. 2019 přepravoval vlakem dopravce linky [číslo] mezi stanicemi Praha hl. n. a Ústí nad Labem, hl. n., tedy trasu o vzdálenosti 106 km, a na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil ze zápisu o porušení smluvních přepravních podmínek ze dne 19. 2. 2019 sepsaného průvodčím dopravce a oznámením o závadách. Jízdné pro tuto vzdálenost činilo dle tarifu dopravce 159 Kč a přirážka k jízdnému pro neprokázání se jízdním dokladem částku 1 000 Kč, tyto částky žalovaný ani pořes písemnou výzvu nezaplatil. Dopravce se dále ve smlouvě ze dne 15. 12. 2015 dohodl na převodu pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno 8 slov], se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno], která se následně smlouvou ze dne 27. 2. 2020 dohodla na převodu pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 1 159 Kč, neboť žalovaný nastoupením do vlaku uzavřel s dopravcem konkludentním způsobem smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a bylo jeho povinností zaplatit jízdné a zaplacení jízdného prokázat platným jízdním dokladem. Tato povinnost žalovaného vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a z ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu. Protože žalovaný dluh nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vymáhaná pohledávka pak přešla na žalobkyni na základě dvou smluv o postoupení pohledávek uzavřených dle 1879 a násl. o.z. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 159 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.