32 C 4/2022-14 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu úhrady za zdravotní péči a služby nehrazené ze zdravotního pojištění, konkrétně za dopravu a pobyt v protialkoholní protitoxikomanické záchytné stanici dne 12. 10. 2019. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný dne 12. 10. 2019 uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 3 881 Kč sestávající se z úplaty za pobyt v záchytné stanici ve výši 3 000 Kč a z úplaty za dopravu ve výši 881 Kč dle ceníku žalobkyně, který se zavázal uhradit do 7 dnů bankovním převodem. Žalovaný ani přes zaslání výzvy svůj dluh neuhradil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Jelikož žalovaný uznal co do důvodu i výše svůj dluh, vychází soud dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ze zákonné domněnky existence a trvání dluhu. Žalovaný je tedy dle § 89e zákona č. 373/2011 Sb. povinen uhradit náklady za poskytnou záchytnou službu sestávající se dle § 89a tohoto zákona z pobytu v záchytné stanici a dopravy do této stanice ve výši, ve které žalovaný svůj dluh uznal. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.